Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Planety víry (2)

14. dubna 2010 v 13:36 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  ČLÁNKY
První kapitola z knihy "Láskyplné hledání ztraceného služebníka" (pokračování)
SM

Zdroj rasy

Pánova energie je dynamická a tato dynamika neustále vytváří rasu neboli příchuť extáze. Celá lílá vytváří extázi (ánandam, rasam). Kršna Samotný je zdrojem této rasy (akhila rasámrta murtih...ánandamaya vilása). Dynamický pohyb je v Jeho líle nezbytný, nelze jej odstranit. A tento pohyb vždy vytváří novou extázi, která vyživuje každý atom v duchovním světě. V transcendentálním příbytku je Kršna centrem, jenž přitahuje všechny a všechno, a podněcuje rasu a ánandam, extázi a radost ve všem. To je povaha pohybu Absolutního. Není statický, nýbrž dynamický - je plný pohybu. A tento pohyb je prati-padam purnámrtásvadanam: v každém bodu, na každém kroku vytváří nový druh radosti, který je nekonečný. Nenajdeme tam starou a statickou radost. Taková je správná koncepce Absolutního. Je to organický celek, který vždy pracuje a je v pohybu, je plný, a jeho plnost je vždy nová. Nestojí na místě, není statický. Pracuje takovým způsobem, že každou vteřinu, každou minutu, neustále vytváří novou, neznámou, nekonečnou radost. A my můžeme tuto radost získat jen tehdy, zaplatíme-li nejvyšší cenu: sebeobětování. Tento lístek, díky kterému získáme vstup do sféry automaticky se vytvářející radosti, která je každou vteřinou nová, je velice drahý. A tento lístek je úplné sebeodevzdání.
Tato oběť je radostná a tuto nádhernou radost je možné vychutnávat dokonce i zde v tomto světě, kde každou chvíli všechno odumírá. Je to založeno na dávaní a přijímání. Chceme-li získat něco vznešené, musíme také dát. Musíme být v našem odevzdání štědří, a pak k nám přijde odezva z oné strany. Úplné sebeodevzdání je cena, kterou musíme zaplatit - a za to budeme naplněni extází: ánandam buddhi-vardhanam. Budeme cítit, že jsme uprostřed oceánu radosti. Nyní hledáme radostné pocity - tak jako někdo hledá sklenici vody uprostřed pouště. Ale když se odevzdáme, zjistíme, že jsme v oceánu radosti, jehož konejšivá sladkost se každou chvíli zvětšuje.
Kvalita radosti je různá a napomáhá nám při naší službě, a tak můžeme každou chvíli cítit nové povzbuzení. Proto bychom se měli obrátit na pravého prostředníka, následovat jeho radu, a snažit se pochopit jak zlepšit své podmínění. Zároveň bychom si měli být vědomi toho, že získat oddanou službu je velice vzácné. Není to laciná záležitost. Proto bychom měli využít každou minutu, každou vteřinu, každičkou chvíli. Měli bychom dávat pozor, abychom neztratili ani vteřinu, aby naše snaha v odevzdávání mohla pokračovat neustále bez přerušení. Stupeň odevzdání se nazývá ništha, a když dosáhneme tohoto stupně, naše chuť se bude zvyšovat, a budeme mít víc a víc odvahy postupovat a směřovat ke konečnému naplnění.
Sedm dní života

Šukadeva Goswámí řekl Mahárádžovi Paríkšitovi, že sedm dní je dost času na to, aby dosáhl dokonalosti. Řekl: "Zbývá ti jen sedm dní života. Myslíš, že je to krátký čas? Je to dost času. Každá vteřina by měla být správně využita na to, co je nejdůležitější." Kolik času nám zbýva nevíme, a proto se musíme snažit co nejlépe využít každou vteřinu. Nesmíme to zanedbávat. Neměli bychom si myslet: "Budoucnost mám před sebou, a kdykoliv budu chtít, zaměstnám se v prospěšných činnostech duchovního života." Neměli bychom ztratit ani vteřinu. Longfellow napsal:

Nevěřme budoucnosti nechť je jakkoliv radostná,
ať s mrtvými je pohřbena minulost!
A jednejme jen v živé přítomnosti,
se srdcem uvnitř a s Bohem nad hlavou!

Přítomnost je v našich rukou. Svou budoucnost neznáme. Musíme se snažit co nejlépe využít čas, který máme. A jak můžeme nejlépe využít svůj čas? Ve společnosti světců a Písem. Čistota je měřena podle druhu oběti. Neměli bychom se obětovat jen částečnému zájmu, ale celku. Absolutní celek je zdrojem rasy (akhila rasámrta murtih) - absolutní dobro, autokrat, konatel a tvořitel všeho, co vidíme. Náš ideál oběti by měl být tak vysoký, že bychom se měli vzdát dokonce i příslušných výsledků oběti. Sebezapření nebo sebeodevzdání je všeobecně známé jako atma-nivedanam. Atmanikšepa je silnější slovo pro odevzdání. Znamená: "beznadějně se vrhnout k nekonečnému." Musíme být ve svém sebeobětování schopni všeho. Měli bychom však být opatrní, abychom se neobětovali nějakému většímu nebo rozšířenému sobectví, ale pouze centru. Oběť je určena centru - Kršnovi - všepřitažlivému.
Abychom realizovali toto postavení, musíme se zaměřit na tyto dvě věci: transcendentální poznání (sambandha), a prostředky na dosažení cíle (abhidheya). Jestliže tyto dvě věci správně realizujeme, pak se naplnění konečného cíle (prayodžana) dostaví automaticky. Měli bychom si být dobře vědomi centra, kterému vše odevzdáváme. Cíl našeho naplnění (sambandha) a naše odevzdání neboli čistota našeho záměru (abhidheya) jsou velice důležité. To můžeme pochopit prostřednictvím světců a Písem. A jestliže se zaměstnáme v nejvyšší a nejčistší oběti, konečný výsledek se dostaví sám. Nesmíme se zajímat o odměnu, pouze vykonávejme svou povinnost a odměna přijde sama. Komu se odevzdáme a co za to obdržíme - o těchto věcech bychom měli diskutovat, přemýšlet, meditovat o nich a uvést do praxe. Tímto způsobem bychom se měli snažit žít v nekonečnu. Musíme být vždy zaměstnáni v rozvíjení nekonečné lásky a krásy tak, jak to doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s