Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Pod milujícím okem Boha (1)

30. dubna 2010 v 20:24 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  ČLÁNKY
Třetí kapitola z knihy "Láskyplné hledání ztraceného služebníka"

Šrídhar Mahárádž

"Ani existence, ani vědomí nejsou samy o sobě úplné. Vědomí samotné touží po extázi. A existence bez vědomí znamená existovat bez významu. Když je však existence vybavena vědomím, může hledat své vlastní dobro: extázi."
Višnu padam

"Božská chodidla našeho Svatého Pána jsou jako bdělé oko velkého strážce, oko, které je nad námi jako slunce a my žijeme pod jeho dohledem. Nás nezajímá objektivní, nýbrž subjektivní realita. Měli bychom se snažit žít nikoliv v objektivním, ale v subjektivním vztahu. Nikdy bychom si neměli myslet: "Mám pevnou půdu pod nohama, jsem velký, budu stát vzpřímeně." Spíš bychom měli uvažovat takto: "Nad mým vědomím existuje vyšší vědomí, bdělé oko strážce mě vždy sleduje. Já žiji pod jeho dohledem." Podpora k nám nepřichází zdola, ale seshora. On je naším útočištěm. Pocházíme z tohoto vyššího světa podstaty, kde On sídlí, tam nalezneme podporu. Toho si musíme být vždy vědomi.
To je hlavní mantra v Rg Vedě. Předtím než někdo přistoupí k nové povinnosti, měl by si uvědomit své vlastní postavení. Tento verš z Véd nás učí jakým způsobem bychom měli myslet: "Nacházíš se pod bdělým okem svého strážce a to velké oko je jako slunce, jež je nad námi. Tak jako světlo, které tě může prozářit a vidět v tobě vše, Jeho pronikající pohled je nad tebou." S tímto pochopením naší totožnosti bychom měli přistoupit ke své povinnosti. Nikdy nejsme nabádáni k tomu, abychom si mysleli, že stojíme pevně zde na zemi a na základě tohoto silného postavení, nezávisle od Jeho milosti, můžeme vykonávat naši dharmu.[1] Náš skutečný subjektivní vztah s Božskostí je, že jsme jako paprsky slunce. A odkud pocházejí paprsky slunce? Ze slunce, ono je jejich zdrojem. Avšak současně bychom si neměli myslet, že naše postavení je v říši Božskosti. Jsme nesčetnými částečkami vědomí a naše místo, náš domov je tato vědomá sféra. Vědomí Boha znamená vědomí Kršny. Jsme vědomí a jsme určeni pro vědomí Kršny - to je náš vztah. Této skutečnosti bychom si měli být neustále vědomi. Jsme spojení s vědomím Kršny. Jsme členy Kršny si vědomého světa. A přišli jsme putovat do cizí země hmotného vědomí, májické koncepce, myslíce si, že jsme jednotkami tohoto hmotného světa, ale tak tomu není.
Jsme jednotkami vědomého světa - Kršny si vědomého světa - a nějak jsme se dostali do této hmotné koncepce, do světa hmoty. Hmota je to, co můžeme vykořisťovat, objektivní strana reality a subjektivní strana je prvek, který bychom měli uctívat. Náš vztah se subjektivním je založen na úctě a oddanosti k vyšší bytosti, ne na vykořisťování nebo požitku. Skutečný požitek, božský požitek přichází ze služby - ne z vykořisťování.
Musíme pochopit všechny tyto základní principy. Bhaktivedánta Swámí Mahárádža jednou poznamenal, že přestože inženýři v New Yorku postavili mnoho mrakodrapů, které budou stát věky, nikdy se nezamysleli nad tím, jak dlouho budou žít jejich těla. Tímto způsobem jsou lidé velice zaneprázdněni objektivní stranou, zatímco zanedbávají subjektivní hodnoty. Zajímají je objekty, nikoliv to, kdo je bude užívat. Myslí si, že pro uživatele objektivního světa není zapotřebí žádný subjektivní růst. Takto přikládají veškerou důležitost objektivní straně, naprosto zanedbávajíce stranu subjektivní.

Paprsky vědomí

Naše skutečné postavení je, že jsme jako paprsky slunce. Sluneční paprsek se dotýká země. Kde je jeho domov? Sluneční paprsek přichází do naší sféry a dotýká se kopců a vody, ale kde je jeho skutečný domov? Nepochybně slunce, nikoliv země, jíž se dotýká. Naše postavení je podobné. Jako paprsky vědomí nepatříme do hmotného světa, ale do vědomého světa. Spojení s naším domovem je tam, v slunci - v duchovním slunci.
Védy nám radí, abychom se zamysleli: "I když jste byli uvrženi do propasti této země, přesto je vaší rodnou zemí vědomé slunce. Pocházíte z něj, jím jste udržováni a váš domov je tam. Musíte chápat realitu tímto způsobem. Jelikož jste vědomí, vaším domovem je zdroj vědomí. Ať už jste pták či zvíře, ať už jste v horách, na zemi či ve vodě, ať už jste kdekoliv, v jakémkoliv postavení, váš zdroj je ve vědomí, existenci. Váš zdroj je ve vědomí stejně jako mají paprsky světla svůj domov v slunci." Védy praví: "Nejste děti této země. Možná jste zde zajatci, to však není váš domov, je to cizí země. Všechny vaše naděje a cíle mohou být naplněny z této vyšší země, neboť jste stejné povahy. Vaše potrava, podpora, vše by mělo pocházet z této vyšší podstaty. To co nalézáte v tomto hmotném světě je pro vás jed."
I když je to, co se týče vědomí, přímá, nejbližší realizace naší povahy, když pronikneme hlouběji do vědomého světa, nalezneme něco více podstatného. Když překročíme vizi vědomí - světla, najdeme skutečnou potřebu naší existence: štěstí, extázi - a božskou lásku. Poté co se umístíme ve sféře vědomí, musíme se také umístit ve sféře božské lásky, extáze a krásy. Naše štěstí musíme hledat tam, nikoliv v tomto hmotném světě. Extáze je nad světlem, transcendentální nálada je nad vědomím. Krása a půvab je výše než pouhé vědomí a poznání. Cítění samo o sobě není úplné. Cítění musí být zaměřeno na něco. Tedy nejúplnější koncepce dokonalé věci je něco, co je plné krásy a extáze. Pouhá existence neboli vědomí samotné nemohou být nejvyšší dokonalostí. Nejdokonalejší věc je extáze. Extáze, božská láska a krása předpokládá vědomí a existenci. Duchovní realita se skládá ze tří podstat: sat - existence, cit - vědomí, a ánanda - extáze. A z těchto tří je ánanda, neboli extáze konečnou koncepcí duchovní podstaty. Extáze může existovat sama o sobě. Ani existence ani vědomí nejsou samy o sobě úplné. Vědomí samotné touží po extázi. A existence bez vědomí znamená existence bez významu. Když je však existence vybavena vědomím, může hledat své vlastní dobro: extázi. Extáze je nezávislá a konkrétní podstata. Existence a vědomí napomáhají extázi.
A ten, kdo realizuje extázi vědomí Kršny bude vysvobozen z tohoto hmotného světa. Když osoba realizuje, že se nemusí ničeho obávat. Nemusí mít žádný strach z nebezpečí, které hrozí v tomto hmotném světě, kde ve vzduchu visí neustálá hrozba neexistence. Zde v hmotném světě nejenže nenacházíme naplnění, ale i naše samotná existence je v sázce. Každou chvíli můžeme být pohlceni neexistencí.

Ponořte se hlouběji do reality

Abychom se však dostali do sféry extáze, musíme se ponořit hlouběji do reality. Nesmíme se spokojit s formalitou, povrchem. Když soustředíme naši pozornost na vnější podobu věci, opomínajíce její vnitřní podstatu, zjistíme, že hledáme na špatném místě. Když se Maháprabhu díval na Božstvo Džagannáthadevy, navenek se zdálo, že byl zaměřen na stejnou věc, kterou vidíme my když se díváme na Božstvo. Nicméně, my vidíme Božstvo Džagannáthy jakou pouhou figurku ze dřeva. Avšak když na Něj upřel Svůj pohled Šrí Čaitanja Maháprabhu, ronil slzy, a Jeho slzy tekly nepřetržitým proudem. S jakou realitou je spojena Jeho vize? To, co vidíme my jako dřevěnou figurku, On vidí úplně jinak. A když se na to dívá, z očí mu proudí potoky slz. Kde se nachází Jeho spojení s realitou? Pohlíží na věci z opačné strany, ze subjektivního světa. Jak bychom potom měli přistupovat k Božstvu? S jakým postojem bychom se měli dívat na Božstvo? Pán v podobě Božstva není hmotná věc a proto bychom se měli naučit jak pohlížet na Božstvo správným způsobem. A víc než to, musíme se snažit dívat na tuto podobu z jiného hlediska. Tak jak se na Božstvo díváme my, Ono vidí nás. Zjevilo se, aby pomohlo pokleslým duším v tomto hmotném světě, přišlo v této podobě, aby nás vzalo do Svého příbytku.
Rámánudža definoval podoby Božství pěti výrazy: para, vyuha, vaibhava, antaryami a arcana. Para je hlavní koncepce Nejvyšší Bytosti; vyuha je Jeho rozšířené Já v různých funkcích, v různých podobách; vaibhava je Jeho zjevení v této světské sféře v podobě Avatáry jako Matsja, Kúrma, Váraha, atd.; antaryami je Jeho přítomnost v každém srdci a každé duši, v každé vědomé jednotce; a arcana je Jeho zjevení ve sféře našeho fyzického vnímání v podobě Božstva. V podobě Božstva se Ho můžeme dotýkat, vidět Ho a sloužit Mu. Přišel v této konkrétní podobě, aby nám pomohl v našem pochopení.
Šrí Čaitanja Maháprabhu se díval na Božstvo a Jeho oči byly zaplaveny slzami. Nedíval se však na povrchní charakteristiky dřeva, když se díval na Božstvo Pána Džagannáthy, ale byl spojen s nepředstavitelně vyšší úrovní vědomí Kršny. Jeho myšlenky byly hluboce ve vědomí Kršny. Šrí Čaitanja Maháprabhu si myslel: "Pán Džagannátha se zde zjevil a osvobozuje milióny pokleslých duší, zvláště rozdáváním Jeho vlastního prasádam všem ve velkém rozsahu. Jeho velkodušné zjevení se zde projevilo, aby ulevilo tomuto světu."
A vědomí Kršny je práce vyšší úlevy. Náš Šríla Guru Mahárádža říkával, že je zde nedostatek kršna kathá. Nyní je hlad. Ale trpí snad svět nedostatkem jídla? Nikoliv. Svět trpí nedostatkem vědomí Kršny, rozhovorů o Kršnovi, kršna-kírtanu. Proto se musíme snažit otevřít centra na rozdávání jídla, abychom mohli rozdávat jídlo vědomí Kršny všem duším.
Maháprabhu řekl: "Kohokoliv potkáš, mluv s ním o Kršnovi (yare dekha, tare kaha krsna-upadesa)." Dejte jim jídlo vědomí Kršny, kršna-kathá. Svět je plný hladem postižených lidí. Musíme rozdávat jídlo, dávat život a dech vědomí Kršny komukoliv koho potkáme mluvením o Kršnovi.
Takové bylo cítění Šríly Bhaktisiddhánty Saraswatího a Bhaktivedánta Swámí Mahárádža to přinesl na západ.
Šríla Bhaktisiddhánta Saraswatí říkával: "Nepřipouštím žádnou jinou koncepci hladu. Jediný hlad je po kršna-kathá, kršna smrti, vědomí Kršny." S takovou vážností vnímal naši potřebu vědomí Kršny. Kršna je životní potřebou pro naši existenci. Pouze Kršna nám může dát vitalitu. A Kršna Samotný jako Šrí Čaitanja Maháprabhu rozdává vědomí Kršny. Vásudeva Ghoš proto říká: "Šrí Gauránga je mým životem i duší, mou jedinou vitalitou. Kdyby se Gauránga nezjevil, jak bych mohl žít? (yadi gaura na ha'ta tabe ki haita kemane dharitam de) Jeho milostí jsem ochutnal tak hodnotné jídlo, že bych bez něj už nemohl žít."
Vědomí Kršny je vitalitou života. Šríla Bhaktisiddhánta Saraswatí se ze všech sil snažil dát vědomí Kršny lidem v Indii a Bhaktivedánta Swámí Mahárádža rozšířil tento život po celém světě. Je to jejich milostí a milostí Samotného Čaitanji Maháprabhua, že se mnozí dostali k vědomí Kršny. Haridása Thákura jednou řekl Čaitanjovi Maháprabhuovi: "Díky Tvému zpívání Svatých Jmen Kršny, pohyblivému i nehybnému světu se dostalo jídla vědomí Kršny. Ať se nacházejí v jakémkoliv postavení, jejich život je naplněn. Slyšel jsem, že když jsi procházel džunglí a zpíval a tancoval, sloni a tygři také tancovali a zpívali Svatá Jména Kršny. Proto není divu tomu co říkám, že i kameny a stromy dosahují nejvyššího cíle - vědomí Kršny - když Ty zpíváš. Jak nesmírný stupeň vědomí Kršny jsi zde projevil Svým zpíváním."
Ale při zpívání Svatého Jména Kršny se také vyžaduje něco od nás. Amanina manadena kirtaniyah sada harih. Vždy bychom se měli uchylovat ke kírtaně, ale pouze s postojem, který doporučuje Šrí Čaitanja Maháprabhu: trnad api sunicena teror api sahisnuna amanina manadena. Náš postoj by měl být pokorný a i když cítíme, že jsme někde udělali chybu, přesto bychom měli být trpěliví a za žádných okolností bychom neměli usilovat o své vlastní postavení a slávu - to by nemělo být naším cílem.
Když se nižší postaví proti vyššímu, vznikají přestupky. Této tendenci je potřeba se vyhýbat. Základní vzdělání je také vzdělání, ale nemělo by konkurovat vyššímu vzdělání, v tom musíme být opatrní. A současně, rozlišování mezi vyšším a nižším vzděláním musí být pravé. Přesto nesmíme základní vzdělání považovat za nejvyšší vzdělání. To je nebezpečné. Existuje bengálské rčení: alpavidya bhayamkori. "Mít trochu poznání je nebezpečná věc." V tom musíme být opatrní, jinak bude náš postoj sebevražedný. Přestupky začínají vznikat když se základní vzdělání postaví proti vyššímu vzdělání. Tento druh prosazování je urážlivý.

Závod vyhrávají pomalí a stálí. Naše pouť k Nekonečnému je dlouhá cesta, nelze ji docílit za pět hodin, pět dní, nebo několik let. A podle toho se musíme zařídit. Není to tak, že budeme rychle běžet, abychom udělali pokrok a pak se zastavíme a budeme spát.
Je to dlouhá cesta, kterou musíme podstoupit. Můžeme uspět jen tehdy, vyvineme-li pokoru: trnad api sunicena. Neměli bychom vytvářet situace, které vyvolávají vzdorování. Přesto když se s nějakým odporem setkáme, měli bychom se snažit to ze všech sil snášet. A musíme si být vždy vědomi, že oko našeho ochránce nad námi vždy bdí, dychtivé pomoct nám v našem tažení. Nejsme sami. Můžeme kráčet vpřed s přesvědčením: nad námi je osoba, která napraví vše špatné co se před námi může objevit, proto bychom neměli přebírat iniciativu. Nesmíme dovolit žádnému dalšímu zájmu nebo pokušení, aby nás přiměly vzdát se našeho hledání Šrí Kršny. Uspokojení Gurua, Gaurángy, Kršny a Vaišnavů by mělo být našim jediným cílem. Nedovolte, aby vám do cesty vstoupil nějaký další prvek. Musíme si vždy pečlivě zachovávat naši čistotu úmyslu. Měli bychom myslet v tomto duchu: "Já sám budu vykonávat svou povinnost. Nebudu pořád někoho hledat, aby přišel a pomáhal mi. Ať si každý vykonává svou povinnost. To je moje povinnost."
S tímto postojem bychom měli pokračovat. S tímto druhem pochopení se naše koncentrace může zvýšit, naše důvěra v Kršnu vzrůst a naše služba bude čistá a jasná. Musíme si být vědomí toho, že je téměř jisté, že problémy a překážky na nás budou útočit, my je však musíme překonat s pokorou a snášenlivostí. Takový život tedy není pohodlný život.


[1] dharma -
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s