Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Hledání Šrí Krišny aneb Realita Překrásného (Kapitola druhá)

4. září 2010 v 19:42 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Hledání Šrí Krišny
Světci, Písma a guruové

Smyslem pouti je naslouchání světcům, kteří pobývají na svatém místě. Následuje rozhovor ŠríIy Šrídhar Mahárádži s třemi evropskými studenty hledajícími v Indii pravdu.

Šrídhar Mahárádž: Proč jste přijeli do Indie?
Student: Na pouť. Přijeli jsme navštívit svatá místa jako Navadvíp, Vrndávanu a Jagannáth Purí. To byl hlavní důvod, proč jsme se vydali do Indie.
Šrídhar Mahárádž: Kde jste se o tom všem dozvěděli? Z knih? Student: Ano, z knih Šríly Prabhupády.
Šrídhar Mahárádž: Jakých knih?
Student: Bhagavad-gíty.
Šrídhar Mahárádž: Aha, Bhagavad-gíty - Takové jaká je od Bhaktivédánty Svámího Mahárádži.
Student: Ano.

Bhagavad-gíta: ,,Vyleč sám sebe."

Šrídhar Mahárádž: Před mnoha lety vyjádřil německý učenec svůj názor, že Bhagavad-gíta je nejvyšší duchovní literaturou. Mínil, že Bhagavad-gíta nám jasně radí, abychom se nesnažili změnit své prostředí, ale změnit sebe; abychom se prostředí přizpůsobili. To je klíč k radě Bhagavad-gíty: ,Vyléč sám sebe!" Nemáme žádnou moc působit změny v prostředí. To je činěno Boží vůlí. Naše prostředí - suma sumárum všech sil činných vně nás - je neodstranitelné. Nemáme schopnost zasahovat do našeho prostředí; byla by to pouhá ztráta energie. Raději se snažme opravit sebe, abychom se mohli přizpůsobit okolnostem, které jsou vně nás. To je klíč k našemu životnímu úspěchu (tat te 'nukampam susamiksamano). Máme své povinnosti, nesmíme však toužit po výsledcích našich činností; výsledky jsou na Krišnovi (karmany evadhikaras te ma phalesu kadacana). My přispíváme svým dílem, a zároveň tak činí tisíce miliónů ostatních, vytvářejíce prostředí. Proto musíme konat své povinnosti, ale konečný výsledek musíme přijmout za nejlepší, neboť je tak zosnován Absolutním. Existuje tolik výslednic k našim individuálním činnostem; my však musíme čekat, jak Absolutní Vůle vše harmonizuje, a dle toho se přizpůsobit.
My jsme zodpovědní pouze za vykonávání svých povinností. Nikdy bychom neměli usilovat o nějaké určité prostředí; prostředí půjde svou cestou. Nemáme žádnou moc to změnit. Spíše se ze všech sil snažme změnit sami sebe, abychom se mohli zharmonizovat s prostředím. Naše zodpovědnost nikdy netkví v požívání výsledků našich činů. Měli bychom být odrazeni jen proto, že pracujeme pro určitý výsledek a nezískáme jej? Ne. Měli bychom pokračovat v plnění svých povinností. Ať je náš přínos jakýkoli, měl by být obětován Nekonečnému a Nekonečný zformuje výsledek podle Svého. Krišna praví: "Nikdy neusiluj o nějaký určitý výsledek tvého činu. " Zároveň nebuď nečinný. Nebuď neschopný. Dál konej své povinnosti bez závislosti na vnějších výsledcích."
Student: Máme při tom myslet na Krišnu?
Šrídhar Mahárádž: Ano. Pak budeme schopni získat spojení s Krišnou a postupně si uvědomíme, že naše prostředí je k nám přátelské. Když zaniknou reakce našich předchozích činů, zjistíme, že každá vlna nám přináší dobrou zprávu. Až zmizí náš egoistický postoj, nalezneme sami sebe uprostřed sladkých vln, jež nás všude kolem obklopují. Měli bychom se snažit zbavit se všeho špatného, co jsme dosud učinili. Musíme konat svou povinnost a nečekat definitivní výsledek. Ten přenechme Nekonečnému.

Rozplynutí ega

A pak přijde den, kdy se naše egoistické cítění rozptýlí a zevnitř vytryskne naše pravé já, člen nekonečného světa. Procitne, a my se ocitneme ve sladkých vlnách onoho prostředí. Tam je vše sladké. Vánek je sladký, voda je sladká, stromy jsou sladké; cokoli s čím přijdeme do styku, je sladkost, sladkost, sladkost.
Naším nepřítelem je naše vlastní ego, a abychom je rozptýlili, musíme konat své povinnosti jak se patří, ale nečekat žádnou odezvu dle naší vůle. Přijmeme-li tuto karma-yogu, pak záhy zjistíme, že ono špatné ego, které vždy očekávalo něco podlého pro svůj sobecký zájem, zmizelo; zevnitř vyšlo široké, otevřené ego, a my jsme v harmonii s celým vesmírem. Objeví se před námi harmonický svět a pokryv sobeckých tužeb zmizí.
Příčina naší nemoci není vně nás, ale v nás. Paramahamsa Vaišnava, světec nejvyššího typu, vidí, že vše je v pořádku. Nenachází nic, na co by si stěžoval. Když člověk vidí, že vše je dobré a sladké až k nejzazšímu extrému, vstupuje do života sféry božskosti. Naše falešné ego pouze vytváří nepokoj, a toto ego by mělo být rozptýleno. Neměli bychom si myslet, že prostředí je naším nepřítelem. Musíme se opravdu snažit nalézt Boží milost ve všem, co k nám přichází, i kdyby to měl být zjevný nepřítel. Vše je milost Pána, ale my to nevidíme; nahlížíme na to spíše opačně. Prach je však v našich očích.
Ve skutečnosti vše je božské. Vše je milost Pána. Jen naše oči jsou nemocné. Jsme nemocní a budeme-li uzdraveni zjistíme, že jsme uprostřed laskavého světa. Pouze nánosy žádostí nás odvádějí od pravého hodnocení světa. Dobromyslný, bezelstný bona fide student oddané školy přijme tento postoj vůči prostředí a Pánu za sobě vlastní. Musíme chápat, že Pánova vůle je všude. Ani stéblo trávy se nepohne bez zásahu Svrchované Autority. Každý detail je Jím odhalen, vše je ovládáno. Musíme hledět na prostředí s optimismem. Pesimismus je v nás. Naše ego je zodpovědné za všechny druhy zla.

Nekonečná blaženost

To je Vaišnavismus. Dokážeme-li to, pak bude náš neduh ihned vyléčen, a my se ocitneme uprostřed nekonečné blaženosti. V současnosti máme tendenci napravovat to, co vidíme venku. Myslíme si: "Chci, aby mne vše poslouchalo, aby mi bylo po vůli. Bude-li se všechno řídit podle mne, pak budu šťasten." Je tedy třeba zaujmout zcela opačný postoj. Jak řekl Maháprabhu:

trnad api sunicena
taror api sahisnuna
amanina manadena
kirtaniyah sada harih

Neměli bychom našemu prostředí vůbec odporovat. A když se objeví něco nežádoucího, měli bychom to tolerovat s naší vrcholnou trpělivostí. I kdyby nás dokonce někdo napadl, nepoužijeme násilí; musíme cvičit snášenlivost do extrému. Každému prokážeme úctu; nikdy nebudeme usilovat o poctu. Takto, s minimální dávkou energie a času, můžeme dosáhnout nejvyššího cíle - místa, kde žije Sám Krišna. Je to ta nejelementárnější pláň existence. V té chvíli všechny obaly věznící duši zmizí a odumřou a vnitřní duše se probudí a zjistí, že si hraje v sladkých vlnách, tančíc a radujíc se ve Vrndávaně s Krišnou a Jeho oddanými. A co je Vrndávana? Není to ani báje, ani výmysl. Nejjasnější a nejširší plání celého vesmíru je krása, sladkost a blaženost, a ty jsou přítomny ve Vrndávaně v té nejvyšší míře. Musíme se ponořit hluboko do této pláně opravdovosti. Naše ego nás unáší na povrchu těžkostí v máji (iluzi). Přivedly nás sem smyšlenky a snaha nalézt uspokojení. A ty je třeba rozptýlit jednou provždy. A teprve pak zevnitř vystoupí naše zlatisté já a my zjistíme, že jsme ve sféře radostné tančící atmosféry, s Krišnou ve Vrndávaně.

Hegelovo "sebeurčení"

Slovy Hegela se tomu říká "sebeurčení." Sebeurčení znamená, že je třeba zemřít, abychom žili. Opusťme náš materiální život a všechny naše materiální zvyky; tak jak jsme, musíme zemřít, chceme-li opravdový život. Musíme se vzdát svého falešného ega. Naše materiální zvyky z různých zrození jsou nashromážděny v egu v subtilní podobě. Nejsou to jen zkušenosti z lidských zrození, ale i zvířecích, rostlinných, atd. Vědomí Krišny znamená úplné rozpuštění falešného ega. Ona smyšlená sobecká osobnost v nás je naším nepřítelem. Skutečné já je beznadějně pohřbeno pod falešným egem. Tak veliká je hlubina naší zapomnětlivosti, že my ani nevíme, kdo jsme. Takže, jak německý filozof Hegel řekl, musíme "zemřít, abychom žili."
Realita je pro Sebe a sama o Sobě. Svět není stvořen pro náš sobecký cíl. Má univerzální cíl a my jsme jeho součástí. Musíme dojít ke srozumění s celkem. Úplný celek je Krišna a ten tančí, hraje si a zpívá svým vlastním způsobem. My musíme do onoho harmonického tance vstoupit. Tak jak jsme - nezměrně malí - měli bychom si snad myslet, že Nekonečný musí námi být ovládán? Že díky našim vrtochům všechno půjde dál? To je ta nejpokřivenější a nejohavnější představa, na kterou jsme přišli, a my touto chorobou trpíme. To je skutečný problém společnosti. Naše hledání by mělo směřovat k jeho řešení.
Student: Znamená to, že se musíme zcela vzdát materiálního života?
Šrídhar Mahárádž: Ne naráz. Každý musí postupovat zvolna dle své vlastní situace. Kdyby ten, kdo má přílišný sklon k světskému životu se náhle všeho vzdal, nemusel by být schopen držet se svých slibů a opět by poklesl. Takže každý musí zvolna postupovat podle vlastních schopností. Ty se musí brát v úvahu. Přesto bychom se však měli vždy snažit vzdát se všeho a oddat se výlučně nejvyšší povinnosti. Ti, kdo mají dostatek odvahy, skočí do neznáma s myšlenkou: "Krišna mě ochrání, skáču ve jménu Boha. On je všude, vezme mě na Svůj klín." S touto myšlenkou ten, kdo skutečně touží po Pravdě, může skočit vpřed.
Student: Já mám problém. Již deset let se snažím praktikovat na této cestě. Deset let nejím maso, ryby a vejce. Nevšímám si materiálních věcí - vůbec mě nepřitahují. Všeho jsem zanechal. Jen jedné věci se zároveň vzdát chci i nechci - gaňdži (marihuany).
Šrídhar Mahárádž: To je drobnost. Existují tři skutečné nesnáze: první jsou ženy, druhé peníze a třetí dobré jméno a sláva. Ty tři jsou našimi nepřáteli. Omamný prostředek jako marihuana je drobnost. Kdokoli se ho může snadno vzdát. Ale tyto tři věci jsou základní touhou každého zvířete, stromu, ptáka, člověka či boha. Tyto tři jsou všude. Avšak omamné prostředky a podobné přechodné zvyky jsou zanedbatelnou věcí a mohou být snadno překonány.
Tak jako jsme se postupně k návyku dostali, stejně jej musíme opustit, pozvolna, a ne náhle. Zrovna po II. světové válce jsme v novinách četli o tom, jak Göring, Hitlerův generál vzdušných sil, byl zvyklý brát mnoho omamných prostředků. Když ho však dali do vězení, nesměl brát nic. Onemocněl, ale byl ošetřen a vyléčil se pomocí léků. Zde jsme také viděli mnohé, kteří požívali opium. Přišli sem, začali žít v chrámu a postupně se vzdali svého zlozvyku.
Mnoho tzv. "sádhuů" kouří marihuanu. Napomáhá koncentraci, ale jen materiální mysli. Narušuje víru. Je nepřítelem víry. Žádný z materiálních omamných prostředků, pouze víra nás může přivést k našemu vytouženému cíli. Duše svedené na scestí si myslí, že marihuana, hašiš a mnoho dalších věcí, nám mohou pomoci v naší meditaci. Něčemu pomoci mohou, ale to bude světské, a ve chvíli potřeby nás to zklame. Tyto prostředky nám nepomohou postoupit příliš vysoko.

Sex, drogy a zlato

Šrímad-Bhágavatam (1.17.38) nabádá, aby bylo zamítnuto těchto pět věcí: dyutam, hazardní hry či diplomacie; panam, omamné prostředky včetně černého čaje, kávy, betelu a všeho ostatního; striyah, bezprávné, nezákonné smilstvo; suna, jatka a směňování zlata. Obchod se zlatem způsobuje, že člověk se stává velmi apatickým k pokroku v oblasti víry. Tato pětice je velmi svůdná.
Nehledě na mánii, že omamné prostředky nám pomáhají při meditaci o transcendenci, Devarsi Nárada praví: yamadibhir yoga-pathaih kama-lobha-hato muhuh, i to, co získáme meditací je pomíjivé a nemá žádný trvalý účinek. Pouze pravá víra v posloupnosti čisté oddanosti nám může pomoci.

Světci: živoucí Písma

Student: Jak tedy můžeme rozvinout naši víru ve vědomí Krišny?
Šrídhar Mahárádž: Jak jste se o vědomí Krišny dozvěděli?
Student: Přečetl jsem Bhagavad-gítu.
Šrídhar Mahárádž: Bhagavad-gíta. Tedy z Písem. A Písma jsou napsána kým? Někým ze světců. Proto obojí, jak společnost světců, tak pokyny Písem jsou nezbytné. Světec je živoucí Písmo a Písma, ta nám podávají radu pasivním způsobem. Světec nás může aktivně oslovit a Písma nám mohou být prospěšná pasivně. Společnost světců a Písem nám může pomoci dosáhnout konečné realizace: sadhu sastra krpaya haya. Světci jsou mocnější. Ti, kdo žijí podle pokynů Písem, jsou zosobněným Písmem. V jejich společnosti a jejich milostí můžeme vstřebat toto vyšší, subtilnější poznání a víru.
Všechny naše zkušenosti jsou marné, snažíme-li se s nimi dosáhnout konečného cíle; pouze víra nás tam může zavést. Duchovní svět je daleko, daleko nad úsudky naší vizuální, orální a mentální zkušenosti. Zkušenost oka, ucha a mysli je velmi chudá a omezená, avšak víra dokáže povstat, prozářit touto oblastí a vstoupit do transcendentální sféry.
Víra by měla být rozvíjena s pomocí Písem a světců. Ti nám pomohou chápat, že duchovní svět je skutečný a tento svět neskutečný, pomíjivý. Potom pro nás bude tento materiální svět nocí a naopak duchovní svět dnem. Momentálně je pro nás věčný svět temnotou a my jsme bdělí ve smrtelném světě. Co je nocí pro jednoho, to je dnem pro druhého. Světec bdí a jedná v jiné sféře a záležitosti než například zloděj. Žijí ve dvou odlišných světech. Den žijícího v jednom světě je nocí pro neurvalce žijícího v zcela jiném světě. Běžní lidé nedokáží vidět to, co viděli Einstein a Newton, a naopak to, za čím jdou průměrní lidé, velký člověk ignoruje. A tak probuďme náš zájem o onu sféru a ignorujme zájmy této sféry.

Třetí světová válka? Budiž.

Student: Mnoho lidí se obává nukleární války. Domnívají se, že k ní velmi brzy dojde.
Šrídhar Mahárádž: Jde o bod na přímce, přímku na rovině, rovinu v hmotě. Tolikrát došlo k válkám, tolikrát Slunce, Země a sluneční systém zmizely a opět se vynořily. My jsme uprostřed takových myšlenek ve věčnosti. Tato nukleární válka je drobným bodem. Každou chvíli někdo umírá. Země jednou zemře, celý lidský rod zmizí. Budiž.
Musíme žít ve věčnosti a ne v žádném určitém rozpětí času či místa. Nesmíme připravit sami sebe o svůj věčný prospěch; žádný dočasný lék nepomůže. Slunce, Měsíc a všechny planety se objeví a zmizí: zemřou a pak jsou znovu stvořeny. V takové věčnosti musíme žít. O tomto aspektu naší existence pojednává náboženství. Je nám řečeno, abychom nahlíželi na věci z tohoto hlediska: nejen toto tělo, ale lidská rasa, zvířata, stromy, celá Země a dokonce i Slunce, všechno zmizí a znovu povstane. Stvoření, zničení, stvoření, zničení - bude pokračovat dále a navždy v doméně chybné představy. Zároveň s ní existuje další svět, který je věčný. Jsme nabádáni, abychom do něj vstoupili, abychom se zabydleli tam, kde nikdo neprochází jícnem smrti, ani netrpí změnami.
V Bhagavad-gítě (8.16) stojí:

abrahma-bhuvanal lokah
punar avartino 'rjuna
mam upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

"Dokonce i Pán Brahmá, sám stvořitel tohoto vesmíru, musí zemřít. Až k Brahmaloce, nejvyšší planetě tohoto materiálního světa, prochází veškerá materiální energie těmito změnami."
Můžeme-li však překročit oblast neporozumění a vstoupit do oblasti správného chápání, pak nebude žádného stvoření či zničení. Ta doména bude věčná; a my jsme její děti. Naše těla a mysl jsou dětmi této země, která přichází a odchází, která je stvořena a pak umírá. Musíme se dostat z tohoto světa smrti, v kterém se nacházíme. Co dělat? Snažte se dostat se ven. Všemi silami se pokuste dostat se z této oblasti smrti: Světci nás vybízejí: Pojď domů drahý příteli, pojďme domů. Proč podstupuješ zbytečně tolik nesnází v cizí zemi?

Zóna nektaru

Duchovní svět je skutečný; tento materiální svět je neskutečný: vyrůstá a mizí, přichází a odchází, je to fraška! Ze světa frašky musíme zpět do reality. Zde, v materiálním světě, bude nejen jedna válka, zde je jedna válka za druhou, válka za válkou.
Existuje zóna nektaru a my jsme ve skutečnosti dětmi onoho nektaru, který neumírá (srnvantu visve amrtasya putrah). Už se jaksi stalo, že jsme se dostali na špatnou cestu, ale ve skutečnosti jsme dětmi země, která je věčná, ve které není zrození či smrt. S otevřeným srdcem tam musíme směřovat. To provolává Šrí Čaitanja Maháprabhu a Bhagavad-gíta; Upanišády a Šrímad-Bhágavatam potvrzují totéž. To je náš sladký, přesladký domov a my se musíme snažit ze všech sil vrátit se k Bohu, zpět domů a vzít s sebou i ostatní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s