Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Šrí Guru a Jeho milost (1)

11. února 2011 v 13:59 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Šrí Guru a Jeho milost
SM

Kapitola první

Odevzdání se Šrí Guruovi

Dokonce i velcí učenci jsou zmatení, když mají porozumět tomu, co je dobré a co zlé, co přijmout a co zamítnout (kim karmma kim akarmmeti kavayo'py atra mohitah). Dokonce i velcí učenci chybují ve snaze pochopit svou duchovní potřebu. Tento hmotný svět je džunglí zmatku, kde duše procházela mnoha druhy různých těl s různými druhy vědomí. V Manuově zákoníku se praví:

jalaja nava laksani
sthavara laksa vimsatih
krmayo rudra-sankhyakah
paksinam dasa laksnanam
trimsal laksani pasavah
catur laksani manusah

Existuje 900 000 druhů vodních živočichů, 2 000 000 druhů stromů a rostlin, 1 100 000 druhů hmyzu a plazů, 1 000 000 druhů ptáků, 3 000 000 druhů čtyřnohých zvířat a 400 000 druhů lidských ras. Manu říká, že stromy jsou ve velmi beznadějné pozici díky jejich vlastní karmmě. Jejich pocity bolesti a radosti se podobají našim; jejich duše nejsou nižšího řádu. Přesto se nacházejí v těchto žalostných podmínkách kvůli své karmmě. Za to nemohou vinit nikoho jiného než sebe. To se děje v tomto vnějším světě.
Žijeme v prostředí, které je zamořené vážnou miskoncepcí, nesprávným pochopením, vedením a chováním. Jak se můžeme ujistit, co je dobré a co zlé, o co bychom se měli ucházet a co bychom měli zamítnout? Nesčetně mnoho alternativ se tlačí v davu, přicházejí nás ovlivnit. Jelikož je tato oblast pokryta iluzí, ovlivněna nesprávným pochopením a je naplněna takovouto rozmanitostí, jak můžeme doufat, že poznáme nekonečný duchovní svět Vaikunthy? S jakým postojem bychom se měli obrátit na tuto říši, která je transcendentální, existující mimo říši smyslů a mysli (adhoksaja)?

Pravý Guru

Musíme přijmout jakýkoliv způsob a společnost, jenž nám umožní získat vstup do této říše. Měli bychom se snažit alespoň o nejmenší spojení s tímto dokonalým cílem našeho vnitřního snažení. Jsme bezmocní; nemáme naději uprostřed zklamání. Jsme v krajním nebezpečí. Spoléháme na naši svobodnou vůli, na vlastní schopnost výběru našeho vlastního dobra, avšak to nám nepomůže. V jakém jsme to jen nebezpečí! Všude kolem nás jsou svědectví o tomto nebezpečí. Jak důležitý je pravý guru, který nás může dovést k našemu skutečnému dobru!
Jsme uprostřed různých nátlaků, které nás táhnou, přitahují nás různými směry, proto je pro nás všechny správné vedení nejcennější a nejdůležitější věcí. Když přijmeme vedení kdekoliv a od kohokoliv, budeme svedeni, proto musíme být opatrní, abychom získali správné vedení. V Bhagavad-gítě nám Krišna radí:

tad viddhi pranipatena
pariprasnena sevaya
upadeksyanti te jnanam
jnaninas tattva-darsinah

"Abys porozuměl transcendentálnímu poznání, musíš se obrátit na seberealizovanou duši, přijmout ji za svého duchovního mistra a získat od ní zasvěcení. Pokorně se dotazuj a poskytuj jí službu. Seberealizovaná duše ti může předat poznání, neboť jíž uzřela pravdu."

Kvalifikace žáka

Zde nám Krišna vysvětlil, jak můžeme pochopit co je co, z bona fide zdroje. Standart měření pravdy anebo nepravdy nesmí přicházet z této znečištěné, zranitelné sféry, ale ze skutečné sféry. A abychom to mohli zrealizovat, musíme vlastnit tyto tři kvalifikace: pranipát, pariprasna, a séva. Pranipát znamená, že se musíme tomuto poznání odevzdat, poněvadž to není obyčejný druh poznání, které jako subjekt můžeme udělat naším objektem; je nadsubjektivní. Subjekty můžeme být v tomto světském světě, avšak ve sféře nadsvětského poznání se staneme objekty.
Pranipát znamená, že člověk přichází k duchovnímu mistrovi se slovy: "Skončil jsem se zkušeností z tohoto vnějšího světa; nic mě v této sféře nepřitahuje. Nyní se výlučně odevzdávám na váš oltář. Chci získat vaši milost." S touto náladou bychom měli přistoupit k tomuto vyššímu poznání.
Pariprasna znamená čestné, upřímné dotazování se. Nesmíme se dotazovat s tendencí diskutovat, či v náladě argumentace, spíše bychom měli všechno naše úsilí zaměřit pozitivním směrem, abychom pochopili pravdu, bez pochyb a podezření. S plnou pozorností bychom se měli snažit porozumět této pravdě, neboť ona přichází z vyšší úrovně reality, o které nic nevíme.
A konečně je tu sévaja, neboli služba. To je nejdůležitější věc. Snažíme se získat toto poznání ne proto, abychom mohli získat pomoc od této sféry, ne proto, abychom využili této zkušenosti pro život zde; spíše se zavazujeme této sféře sloužit. Pouze s tímto postojem se můžeme obrátit na tuto sféru poznání. Měli bychom tomuto vyššímu poznání sloužit, a ne chtít, aby ono sloužilo nám. Jinak nám nebude dovoleno do této sféry vstoupit. Absolutní poznání nepřijde sloužit této nižší sféře. My se musíme odevzdat Jemu, aby nás mohl použít, ne že se budeme snažit my použít Jeho ve svém vlastním sobeckém plánu, pro uspokojení našeho nižšího úmyslu.
S náladou služby bychom se měli odevzdat Jemu, ne že On se odevzdá pro náš nižší zvířecí úmysl. Čili, s tímto postojem bychom měli hledat sféru skutečného poznání a obdržet standardní pochopení. Poté můžeme poznat co je co a získat správnou představu o našem prostředí.
To je Védská kultura. Absolutní poznání bylo vždy zprostředkováno tímto procesem, nikdy ne intelektuálním přístupem. Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta používal příklad včely: Na uzavřenou sklenici s medem se posadí včela. Snaží se ochutnat med tím, že olizuje sklenici. Ale tak jako včela nemůže ochutnat med tím, že olizuje vnější stranu sklenice, tak intelekt nemůže proniknout do světa ducha. Můžeme si myslet, že jsme toho dosáhli, avšak to není možné: existuje zde bariéra, stejně jako to sklo. To, čeho dosáhneme pomocí intelektu, není skutečným poznáním, vyšším poznáním. Pouze skrze víru, upřímnost a odevzdání můžeme vstoupit do této vyšší říše a stát se jejími členy.
Vstoupit do vyšší sféry můžeme pouze když nám bude uděleno vízum a přijmou nás. Poté můžeme vstoupit do této země božského života.
Uchazeč musí mít tedy tyto tři kvalifikace předtím, než přistoupí k pravdě, která je vyšší sférou absolutní reality. K absolutní pravdě může přistoupit jen s postojem pokory, upřímnosti a odevzdání. Podobné prohlášení najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu a Védách. V Upanišádách je řečeno: tad vijnanartham sa gurum evabhigacchet samit panih srotriyam brahma nistham: "Obrať se na duchovního mistra. Nepřistupuj k němu váhavě nebo nahodile, ale s čistým a dychtivým srdcem."

Duchovní život - jízdenka jedním směrem

Uchazeč by neměl přistupovat k duchovnímu mistrovi se zpáteční jízdenkou. Šríla
Bhaktisiddhánta Prabhupáda říkával: "Přišel jsi sem se zpáteční jízdenkou." Nesmíme přistupovat k duchovnímu mistrovi s tímto postojem. Spíše bychom si měli myslet, že jsme již viděli všechno, že máme dostatečnou zkušenost s tímto dočasným světem, a že neexistuje nic o co bychom se ještě v tomto světě ucházeli. S tímto jasným vědomím bychom měli přistoupit ke guruovi. To je jediný způsob jak žít. Tento svět je dočasný. Neexistuje žádný způsob, žádná možnost života zde, ačkoliv vůle žít je přirozenou tendencí všude.
"Chci jen žít a zachránit se. Běžím ke skutečnému útočišti." S takovouto naléhavostí přinese žák svému duchovnímu mistrovi potřebné věci pro oběť. Nepřijde ke svému duchovnímu mistrovi pouze aby mu způsobil potíže, ale přistoupí k němu již zásoben vlastními potřebami. Přijde k němu s vlastní postelí a zavazadlem. Ne, že svému duchovnímu mistrovi prokáže laskavost tím, že se stane jeho žákem a on tak získá jméno a slávu.
A jaké bude postavení duchovního mistra? Bude zběhlý ve zjevené pravdě, ne v pouhých informacích. Z vyšší říše byla do tohoto světa rozšířena pravda v četných podobách, ale guru musí mít nějaké rozsáhlé, živé poznání. Musí mít obšírné poznání o zjevené pravdě a vždy musí praktikovat skutečný duchovní život. Jeho všechny činnosti jsou spojené s duchem, ne se světským světem. Je ve spojení s Brahmanem, sférou, která pojímá vše, která je základní bází všeho (brahma-nistham). Ne, že žije životem obyčejného smrtelníka. Vždy žije v transcendentální sféře a udržuje spojení s touto sférou po celý svůj život. Cokoliv dělá, dělá pouze s tímto vědomím. To je znění Upanišád.
V Šrímad-Bhágavatamu (11.3.21) je řečeno:

tasmad gurum prapadyeta
jijnasuh sreya uttamam
sabde pare ca nisnatam
brahmany upasamasrayam

Mája znamená mylnou představu. Žijeme uprostřed miskoncepce. Naše chápání prostředí je založené na zcela špatném pochopení řady idejí a myšlenek. V absolutním smyslu nemáme správnou koncepci ničeho. Naše ideje jsou všechny relativní. Naše provinční sobectví bylo vnuceno okolnímu prostředí, a my žijeme pod tímto falešným nepochopením. Když zjistíme, že vše kolem je dočasné, a že všechno pomine, poté, s touto náladou, budeme cítit potřebu obrátit se na gurua, božského rádce a učitele, s úmyslem dotazovat se. "Co je pro mne nejvyšší dobro?" S tímto dotazem se obrátíme na duchovního mistra.
A na koho se obrátíme? Na osobu, která je nejen zběhlá v učení zjevených Písem, ale která také přišla do kontaktu se zjevenou pravdou. Osoba, která je obeznámena se skutečným cílem Písem, která má praktickou zkušenost a je upevněna v čistém vědomí, je pravý guru. Člověk by měl přistoupit k takovému rádci, aby se mu ulevilo, aby pochopil jaký je nejvyšší prospěch ve světě a jak ho dosáhnout. Toho je zapotřebí. To je skutečné. To není imaginární. A současně je to obtížné. Absolutní pravdu musíme hledat skrze skutečný proces, jinak půjdeme špatnou cestou a budeme říkat: ,,Ó, nic zde není, není to skutečné." Jen tehdy, když budeme následovat tento skutečný proces porozumění pravdy, zakusíme skutečnou povahu božskosti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s