Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Šrí Guru a Jeho milost (7)

25. února 2011 v 13:43 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Šrí Guru a Jeho milost

Kapitola sedmá

Zasvěcující duchovní mistr

Duchovní mistr vykonává svou funkci vždy z úrovně středně pokročilého oddaného, ať už přichází z pozice prvotřídního oddaného, anebo je bona fide středně pokročilý oddaný. Jelikož se práce gurua vykonává na středně pokročilé úrovni, je povinností madhyama-adhikárího, aby zasvěcoval žáky.
Existují tři kategorie duchovního mistra. Prvotřídní guru vystupuje jednou nohou z duchovního světa do hmotného světa a odvádí duše odtud tam. Guru středně pokročilého stupně se nachází zde, ale jednou nohou vstupuje a odvádí duše do duchovního světa. Nejnižší stupeň gurua stojí oběma nohama zde, v hmotném světě, ale jasně vidí nejvyšší sféru a snaží se do ní odvést duše. Tímto způsobem si můžeme zhruba představit tři stupně gurua.
Nejsou to tři stupně Vaišnavy, ale tři stupně gurua. Prvotřídní oddaný přijímá pozici středně pokročilého oddaného, když sestupuje hrát roli áčárji, toho, kdo učí vlastním příkladem. Jednou nohou stojí v duchovním světě a druhou, na nařízení Krišny, vstupuje do hmotného světa, aby vykonával povinnost áčárji. Guru, jenž stojí jednou nohou v hmotném světě a druhou vstupuje do duchovního světa je madhyama-adhikárí, středně pokročilý oddaný. Rovněž vykonává povinnost áčárji. Áčárja nejnižší třídy stojí oběma nohama v hmotném světě, ale jeho vize je namířena k ducho­vnímu světu. Může také vykonávat povinnost áčárji. Toto je stupňování áčárjů a jiná věc jsou různé stupně Vaišnavů. O těch je zmínka v Šrímad-Bhágavatamu (11.2.45-47).

Tři druhy oddaných

arcayam eva haraye
pujam yah sraddhayehate
na tad-bhaktesu canyesu
sa bhaktah prakrtah smrtah

"Oddaný, jenž věrně uctívá Božstvo, ale řádně nerespektuje Vaišnavy anebo lidi všeobecně, se nazývá materialistický oddaný, a je na nejnižším stupni oddané služby." Toto je nejnižší třída Vaišnavy. Druhá třída oddaného je vysvětlena takto:

isvare tad-adhinesu
balisesu dvisatsu ca
prema-maitri-krpopeksa
yah karoti sa madhyamah

"Oddaný středně pokročilého stupně oddané služby se nazývá madhyama-adhikárí. Miluje Nejvyšší Osobnost Božství, je upřímným přítelem všech oddaných Pána, prokazuje milost nevinným a nevšímá si závistivých." Nejvyšší stupeň Vaišnavy je podle Šrímad-Bhágavatamu popsán následovně:

sarva bhutesu yah pasyed
bhagavad bhavam atmanah
bhutani bhagavaty atmany
esa bhagavatottamah

"Prvotřídní oddaný vidí Krišnu všude, a všechno v Krišnovi." Toto jsou tři stupně oddaných. Šrí Čaitanja Maháprabhu vysvětlil tato tři stádia podle toho, jak oddaní zpívají Svatá Jména Krišny. Ten, kdo alespoň jednou slyšel anebo vyslovil Svaté Jméno Pána, může být považován za oddaného třetí třídy. Ten, kdo vždy zpívá Jméno s vírou, je středně pokročilý oddaný. Prvotřídní oddaný je tak mocný, že kdokoliv ho vidí, bude cítit potřebu zpívat Svaté Jméno Krišny. Taková je přirozenost oddaného nejvyššího stupně.
Oddaný druhé třídy se ještě může potýkat se světskostí, avšak brzo se jí úplně vzdá a plně dosáhne své duchovní realizace. Je plně pohroužen v duchovním životě. Je přitahován k Bohu, avšak dosud zcela neunikl vlivu máji, iluze. Přestože je slabý, snaží se pomáhat ostatním. Nezbavil se zcela své světské povahy, ale postupně si ji podrobuje. Vyhrává jednu bitvu za druhou a postupuje směrem k vědomí Krišny. Má pevnou vůli. Je kazatel. Je na stupni těsně před vymaněním se z tohoto světa, konečně se vymaňuje, a vstupuje do duchovního světa.
Oddaný nováček navštěvuje chrám a provádí uctívání, striktně následuje pravidla Písem, ale jakmile se ocitne mimo chrám, dělá cokoliv. Ve vztahu s ostatními nejedná duchovním způsobem; písemné příkazy na něj mají jen částečný vliv. Ve styku s ostatními se vůbec neřídí duchovními principy. Kdežto středně pokročilý oddaný ve svém životě principy Písem následuje. Z hlediska pohledu Písem zvažuje, s kým by se měl přátelit, jaký druh povolání by měl přijmout pro své živobytí a podle čeho by si měl vybírat své přátele.

Boj proti Máje

Když je společenský život oddaného řízen a regulován duchovními principy, stává se druhotřídním oddaným. Pokud přijímá takovouto formu života, je způsobilý pomáhat ostatním. Nebude ovlivněn cizí, nepříznivou společností a jelikož už praktikoval a smířil se s touto formou života, ví, jak jednat s ostatními a udržuje svou duchovní vitalitu. Jelikož prošel praxí, je způsobilý zasvěcovat žáky. Je kvalifikován pomoci ostatním, jelikož už se naučil jak jednat s vnějším prostředím. Dokáže udržovat svůj standard bojem s agenty máji. Již dokázal, že udržel svou duchovní pozici, proto je možné se na něho spolehnout a pověřit ho kompetencí áčárji.
Zjevená Písma uvádějí ještě další pohled na kvalifikaci oddaného. Ten, kdo se spoléhá, uctívá a věří šástře, kdo pečlivě vykonává všechna pravidla, regulace a praktiky, jež jsou uvedeny v Písmech, a kterého činnosti a sociální aktivity jsou zabarveny vírou v Boha, je středně pokročilý oddaný. A ten, kdo jedná podle své víry v Krišnu, v každém postavení, a za jakýchkoliv okolností, je prvotřídní oddaný. Jeho víra v Krišnu je jeho hlavním vůdcem. V jakýchkoliv podmínkách se nachází; s tělem, myslí a duší, v myšlenkách, slovech a činech - koná vše pro službu Krišnovi. Je nejvyšším oddaným Krišny. Takto tedy Písma vysvětlují různá hlediska různých stupňů oddaného, služebníka Krišny.

Jak pohlížet na Šrí Gurua

Oddaný:
Měl by žák pohlížet na svého gurudévu jako na uttama adhikárího, nacházejícího se na nejvyšším stupni oddané služby?
Šríla Šrídhar Mahárádž: Ano, a nejen že by měl vidět svého gurudévu jako uttama-adhikárího, oddaného nejvyššího stupně, ale měl by vidět gurudévu i jako speciálního představitele Samotného Pána, nebo Jeho nejvyšší energie. Ve vnitřní energii (svarúpa šakti), ve svém gurudévovi by měl vidět pověření Rádhárání, Šrí Rúpu Maňdžarí.
Tímto způsobem existují různé pohledy na našeho duchovního mistra. Naše vize duchovního mistra se bude měnit podle našeho postupného pokroku ve vědomí Krišny. V počátečním stádiu oddané služby je žákovi nařízeno, aby pohlížel na gurua jako na Krišnu Samotného (saksad-dharitvena samasta sastrair). Později uvidí gurua jako energii Krišny, a nakonec ho bude vidět jako specifický druh energie Krišny, podle jeho vnitřního požadavku. Nalezne svého duchovního mistra umístěného v určité náladě oddanosti, buď v služebnictví, přátelství, rodičovství anebo v manželské lásce. Tyto rozdíly budou pokračovat, dokud neuvidí v guruovi Krišnu Samotného s Jeho vnitřní energií (svarúpa šakti).
Oddaný: Někteří lidé si myslí, že osoba, která zasvěcuje žáky musí být oddaný nejvyššího stupně, který sestoupil do tohoto světa a jedná jako druhotřídní oddaný. Nepřijímají žádné stupňování guruů. Podle nich je třeba vyhledat a přijmout zasvěcení pouze od nejvyššího druhu gurua.

Krišnova bolest hlavy

Šríla Šrídhar Mahárádž:
Také jsem měl nejprve takovouto představu, ale mé pochopení prošlo určitou transformací a má koncepce se změnila. Na začátku, po odchodu ŠríIy Bhakti Siddhánty Prabhupády, jsem se neodvažoval přijímat žáky. Později jsem tuto práci přijal s pokorou a skromností. Nedávno mi jeden oddaný položil tu samou otázku. Řekl jsem mu příběh o Krišnově bolesti hlavy. Zřejmě znáš tento příběh.
Jednou když byl Krišna ve Dvárace, řekl Náradovi Munimu, že byl napaden prudkou bolestí hlavy, a že jediným lékem na tuto bolest je prach z nohou Jeho oddaných. Nárada navštívil mnoho oddaných ve Dvárace, avšak nikdo nepřistoupil na to, dát mu nějaký prach z nohou. Řekli: ,Ó, to je nemožné! Nemůžeme to udělat, nechceme skončit v pekle."
Zklamaný Nárada se vrátil ke Krišnovi. Krišna řekl: "Ó, strašně trpím. Dostal jsi nějaký prach z nohou?" "Ne, Pane. Nikdo nebyl připraven poskytnout prach z nohou." Nárada si nevěděl rady. Krišna mu řekl: "Zkus to ve Vrndávaně."
Nárada se ihned vydal do Vrndávany, a svěřil se se vším gopiím. Gopie okamžitě přišly s prachem z nohou. Řekly: ,Krišna trpí? Potřebuje prach z nohou? Prosím vezmi prach z našich nohou a jdi okamžitě." Nárada byl ohromen. "Co se stalo?" myslel si. "Žádní oddaní neposkytli Krišnovi prach ze svých nohou, ale tito lidé to dělají." Řekl jim: "Víte, jaký je následek za vaše jednání?" Gopie odpověděly: "Ano. Věčné peklo. Nezajímá nás to! Naší jedinou starostí je, jestliže to alespoň trochu pomůže našemu Pánovi."
To byl jeden bod, který mi tenkrát přišel na mysl. A další byl tento: Šrí Čaitanja Maháprabhu říká: amara ajnaya guru hana tara ei desa. "Staň se z mého nařízení guruem a osvoboď zemi." Takže bychom si měli myslet: "Jsem chybující, ale jsem přesvědčen, že to co jsem dostal od mého gurua je neobyčejná, vitální věc plná nektaru. A on mě poprosil, abych to dával ostatním. Na tom nezáleží. Budu riskovat. Nařídil mi to. Jsem Jeho služebník. Bude na mne dohlížet." S tímto duchem risku žák přijme zodpovědnost a bude si myslet: "Můžu skončit v pekle, ale musím vykonat nařízení mého gurudévy. Možná zemřu, ale musím vykonat nařízení mého velitele." S tímto duchem přijme úkol, a pokud si bude udržovat tento druh vědomí, žádné nebezpečí mu nehrozí; jakmile se však odchýlí od tohoto spojení a začne na vlastní pěst pátrat po něčem světském, bude zatracen. Ale v opačném případě se ho žádná pohroma nemůže dotknout.
Tento věčný duch by měl být udržován - a to je skutečná kvalifikace žáka: "Ano, jsem připraven zemřít, abych vykonal nařízení mého gurudévy. Cítím, že je to nektar a musím ho rozdávat ostatním, abych je zachránil."

Rámánudžova tajná mantra

V případě Rámánudži, existuje další příklad takovéhoto risku. Byl jeden alwar, jihoindický guru, který měl nejvyšší druh mantry. Rámánudža chtěl od něho tuto mantru. Alwar mu řekl: "Když nikomu tuto mantru neprozradíš, sdělím ti ji." Rámánudža souhlasil a s tímto slibem se obrátil na alwara, a získal mantru. Veřejnost už byla obeznámena, že Rámánudža obdržel tuto mantru, a tak mnoho lidí stálo venku a čekalo. Znali již podmínky, za jakých Rámánudža přijal mantru od tohoto gurua. Hned jak Rámánudža vyšel, čekající dav se ho začal vyptávat: "Jaký druh mantry jsi dostal? Co je to za mantru? Osvobodí nás všechny?"
"Ano."
"Jaké je její znění?"
"Zde je mantra."
Řekl ji a jeho guru ho pokáral. "Co jsi to udělal? Víš, co tě čeká?" "Ano, vím: věčné peklo, ale tvá mantra musí být plodná, proto ať jsou oni zachráněni, a já ať jdu do pekla." Jestliže přijmeš tento druh risku, tvůj guru ti požehná, a ty nebudeš zatracen. Tento druh risku by měl žák přijmout pouze pod nátlakem, na bázi duchovní inspirace. Když tak udělá, nemůže být nikdy zatracen. Oko Pána je zde, Bůh je zde, guru je zde. Nemůže, než být spasen. Oni ho v nebezpečí neopustí a nebudou si myslet: "Osoba, která vykonává naše nařízení jde do pekla." Mohou takovouto věc tolerovat? Jsou naši ochránci živí anebo mrtví?
Musíme být natolik nesobečtí, abychom si mysleli: "Možná skončím v pekle, ale musím vykonat nařízení mého gurua. Nechť tedy skrze mě tato práce pokračuje." Tento druh důvěry v proces, v mantru, nám dává sílu vykonávat práci áčárji. Jestliže si myslím, že: "Tato medicína mi pomáhá; léčím se a tato medicína mi pomáhá," pak, když vidím podobný případ, mohu medicínu podat dále přes něho.
Jíva Gósvámí říká: jnana sathya vittha sathya." Mám-li nějaké peníze a jiná osoba trpí nedostatkem peněz, když držím pevně své peníze a ona leží vyhladovělá bez jídla, pak budu zodpovědný za její utrpení. Jestliže mám tedy nějaké poznání, jestliže mohu pomoci mému sousedovi, ale neučiním tak, budu za to zodpovědný. Tím, že mu nepomohu, spáchám přestupek vůči společnosti.
Jednou jsem se zeptal jednoho doktora: "Máte o nemocích dokonalé poznání? Proč se potom odvažujete léčit pacienta? Máte skromné poznání. Neznáte jeho tělo dokonale. Léčíte ho a mýlíte se." Doktor nic nenamítal. Náhle mě však napadlo, že jakmile budeme vyžadovat od doktora, aby dokonale poznal všechno o nemocích, poté bude celá metoda léčby zbytečná. Protože mají všichni poloviční poznání a není nikoho, kdo by vlastnil plné poznání, měl by být tento léčebný proces zrušen? To není možné. Proto by v každém případě měl člověk pomáhat v ostatních kultivovat správnou víru.
Ať už je naše poznání jakékoliv, musíme upřímně pomáhat ostatním, aby vyvinuli správnou víru. V tomto duchu může člověk přijmout práci áčárji, jinak mu to bude vyčítáno. Avšak musíme si dávat pozor, protože pokud se objeví guru vyšší kvality, musíme pomoci ostatním, aby přijali jeho. Nesmíme páchat přestupky. V Hari Bhakti Viláse stojí, že pokud je dostupná osoba vyššího stupně, osoby nižšího stupně by neměli riskovat přijímat žáky. Předpokládejme, že farmář má úrodnou půdu a dva druhy semen. Lepší semena by měla být zaseta první. Pokud lepší semena nejsou dostupná, pak mohou být zaseta obyčejná semena. Aby byla lepší sklizeň, měla by být zaseta lepší semena. Pokud jsme odpoutáni, pokud jsme čistí v srdci a pokud jsme nesobečtí, upřednostníme lepší semena. Nižší druh semen by měl být dán stranou. Čili, když je v jakémkoliv dosahu dostupný vyšší druh gurua, nižší druh gurua by neměl překážet.

Nejnižší z nejnižších

Oddaný:
Oddaný však o sobě uvažuje jako o nejnižším, a proto bude vždy chtít přivést ostatní k vyššímu guruovi.
Šríla Šrídhar Mahárádž: Stupeň oddanosti ke Krišnovi nás dovede k tomuto druhu uvažování: "Jsem nikdo. Jsem nejnižší z nejnižších." Přesto však, když nám bude vnuknuta inspirace jednat jako guru, potřeba učit k nám přijde skrze nařízení Krišny: "Musíš to dělat." V tomto případě Krišna chce, abychom to dělali. Je to Jeho vůle. Čaitanja Maháprabhu říká: "Sanátano, Krišnova milost protéká skrze mne k tobě; prochází Mnou, ale já všem těmto slovům nerozumím." Cítím něco podobného. Vykonávám nařízení mého áčárji. Přestože jsem nízký, přijal jsem tuto povinnost, která mi byla nařízena mým áčárjou. S touto vnitřní potřebou může osoba vykonávat práci áčárji.
Není to jen vnější, ale také vnitřní záležitost. Áčárja nás požádal: "Zaměstnej se kázáním; jsi kvalifikován. Pokud tak neuděláš, na co jsem ti to dal? Tak jako já rozšiřuji toto poselství, rozšiřuj ho i ty." Jestliže někdo cítí takovéto upřímné nutkání ve svém srdci, musí tuto práci dělat. Pokud nesloužíme společnosti s tím, co jsme od gurua obdrželi, poneseme za to zodpovědnost. Pokárá nás: "Přijal jsi ode mě tolik energie a nyní si ji necháváš pro sebe? Musíš zanechat této nedbalosti a pomáhat ostatním." Pokud někdo pocítí tento druh inspirace, měl by se snažit naplnit toto nařízení; ale i přesto je to obtížné. Stát se guruem, zaujmout pozici gurua, úctu gurua, je jedna věc; a plnit povinnosti je věc druhá. Je třeba být upřímný. To je samozřejmě obtížné. Není pochyb o tom, že je to obtížné; jestliže je osoba neúspěšná, bude ztracena, a ostatní budou také ztraceni. Ve jménu pomoci ostatním, bude podvádět ostatní, pokud on sám je plný klamu. Musíme tedy pečlivě ochraňovat to, co jsme dostali od našeho gurua, a zároveň se musíme starat o to, zdali jsme schopni vykonat tuto povinnost, zdali jsme schopni pomáhat ostatním.

Past na Gurua

Oddaný:
Můžete poskytovat duchovní vedení bez zasvěcení? Můžete vysvětlit ostatním, co jste slyšel od vašeho duchovního mistra. Proč je tedy nutné přijímat zasvěcení?
Šríla Šrídhar Mahárádž: To je také past na gurua. Poučuješ o duchovním životě ostatní, a ti, kteří přijali tvé poučení budou říkat: "Nepůjdu k nikomu jinému. Přijmu pouze to, co jsem slyšel od tebe, nepřijmu za gurua nikoho jiného než tebe."
Oddaný: Ale já můžu odpovědět: "Jestliže přijímáš mě, potom ti říkám, přijmi jeho."
Šríla Šrídhar Mahárádž: Jestliže to takhle upřímně cítíš, můžeš říci: "Pokud máš skutečnou víru ve mne, říkám ti, jdi k tomuto džentlmenovi." Můžeš to říci, pokud upřímně věříš, že ta druhá osoba stojí výše než ty. Ale když vidíš, že společností ustanovený áčárja je pokleslý, budeš uvažovat: "Jak bych mohl doporučit tuto osobu tomuto džentlmenovi?" V takovém případě přijmu zodpovědnost a budu vykonávat práci jako jeho guru.To vše závisí na upřímné realizaci.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s