Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Hledání Šrí Krišny aneb Realita Překrásného (Kapitola desátá)

5. března 2011 v 11:39 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Hledání Šrí Krišny

Haré Krišna mantra

Před samotným pronášením svatého Jména Krišny, je nej­prve třeba, abychom pronesli Paňca-tattva mantru:
sri krsna caitanya prabhu nityananda
sri advaita gadadhara srivasadi gaura-bhakta-vrnda

Paňca-tattva,
neboli pět aspektů Absolutní Pravdy sestou­pilo, aby předalo Haré Krišna mahá-mantru pokleslým oddaným tohoto věku. Jsou pro nás tedy hlavními představiteli gurua. Napomáhají nám vstoupit do sféry Krišny a také do sféry Šrí Čaitanji Maháprabhua.
Po pronesení Paňca-tattva mantry bychom měli, počítajíce na korálcích japa-mály, pronášet mahá-mantru:

haré krišna haré krišna krišna krišna haré haré
haré ráma haré ráma ráma ráma haré haré

Při pronášení svatého Jména s počítáním korálků by měl být růženec v plátěném pytlíčku a ukazovák, který je všeobecně považován za nepříznivý prst, by se neměl dotýkat růžence, ale měl by zůstat vně pytlíčku. Obvykle se k počítání používá palec a prostředník. Každý by měl pronášet šestnáct kol, jak to doporučil Bhaktivédánta Svámí Mahárádž. Není-li to však opravdu možné, je třeba pronášet alespoň čtyři kola; jak se říká, málá by se neměla postit.
V procesu počítání začínáme u větších korálků a postupu­jeme k menším a od nich se znovu vracíme zpět. Největší korálek uprostřed se nazývá hora Sumeru. Tu nesmíme překročit.
Tato harináma mahá-mantra se nalézá v Upanišádách stejně jako v Agni Puráně a Brahmánda Puráně. V Kalisantarana Upanišádě se doporučuje jako nejvyšší mantra a učenci hovoří o této mantře pouze jako o způsobu oslovení; neměla by se na ni vázat žádná prosba. Tato Haré Krišna mahá-mantra je yuga­dharma náma, neboli proces realizace Boha určený pro součas­ný věk - Kali-yugu. O mahá-mantře nacházíme zmínky všude v Puránách. Tuto mantru lze pronášet tiše i hlasitě nebo pouze v mysli. Byla nám předána Maháprabhuem a je všeobecně doporučena všem pokleslým duším. Dal ji všem, ať kvalifikovaným nebo nekvalifikovaným. Jedinou podmínkou přijetí je šraddhá, víra.
V Padma Puráně stojí, že existuje deset druhů přestupků, kterých se musíme snažit vyvarovat při pronášení Haré Krišna mahá-mantry. Existují také čtyři druhy námábhása, neboli apa­tického pronášení, které nám nezpřístupní sféru milosti. Tento druh vzývání povede k pouhému vysvobození.
Tyto dva nevhodné způsoby pronášení mají původ v naší tendenci k exploataci a odříkání. Je třeba, abychom pronášeli Jmé­no v duchu služby a vyhnuli se deseti přestupkům.

Urážka světců

Prvním přestupkem je urážení oddaných, kteří jsou pro­středníky, jenž šíří slávu o velikosti a šlechetnosti Nejvyššího Pána Krišny. Jestliže urazíme a zneuctíme Jeho prostředníky, pak bude Jméno nespokojeno. Pouze oddaní Pána jsou pravými světci toužícími po věčném životě, na rozdíl od osob uctívajících polobohy pro dočasný zisk, ty za světce považovány nejsou. Nejsou v to zahrnuti, neboť to nejsou oddaní. My se jim vyhýbáme. Světec znamená Vaišnava, neboli oddaný. Světec je ten, kdo nemá žádné životní ambice kromě jediného, a to být spojen láskyplnou službou s Nejvyšším Pánem. Pouze ti, kdo jsou prostředníky věčné pravdy, absolutního dobra, mají být považováni za světce. Tyto osoby, světce, bychom neměli urážet.

Uctívání polobohů

Druhý přestupek se týká našeho přístupu k polobohům včetně Šivy, Šakti, boha Slunce a ostatních. Nejsou považováni za rovné Višnuovi či Krišnovi, nebo za vyšší. Hierarchicky jsou pod Ním a jsou Mu všichni podřízeni. Jsou zaměstnáni Nejvyšším Pánem, Krišnou a musí vykonávat povinnosti podle Jeho pokynů. Nikdy nejsou rovni či nadřízeni Krišnovi.

Guru
: dobrý jako Bůh

Třetím přestupkem je považovat gurua za lidskou bytost. Ačkoli v něm lze nalézt tolik lidských příznaků, přesto podle naší upřímné touhy setkat se s Božstvím, Pán sestupuje a představuje se v guruovi, aby uspokojil náš hlad po pravdě. Musíme jej vidět jako prostředníka Pána. Dostali jsme radu, abychom obecně nemysleli na gurua jako na smrtelnou bytost, neboť je-li naše snaha dosá­hnout Absolutního upřímná, pak také On přijde, aby nás spasil. Bůh je vševědoucí, proto skrze určitého prostředníka, který jedná jako Jeho zástupce, přichází sem, aby nás přijal a pozvedl do vyšší sféry. Je nám nařízeno pokynem z Písem, abychom viděli gurua jako zástupce Absolutního, neboť nikdo jiný nám nemůže dát Krišnu, než On Sám.
Boží přítomnost by měla být vnímána v našem gurudévovi. Měli bychom vidět, že Bůh nám přišel dát Sám Sebe. Na těle du­chovního učitele nalezneme běžně znaky smrtelnosti, to však mu­síme transcendovat. Voda Gangy může být na vnější pohled znečištěna, avšak přesto nás ona špinavá voda Gangy může očistit pouhým dotekem. Našim materiálním smyslům se Božstvo zdá být dřevěné, kamenné nebo z hlíny, což je však naše znečištěné vidění. Je tu Krišna a občas Jej lze spatřit, jak chodí a hovoří s oddanými vyššího stupně. Nesmíme si myslet, že je vyroben z něčeho mate­riálního. Když přijdeme k Božstvu a stojíme před Ním, neměli by­chom si myslet, že Jej můžeme vidět; ale spíše, že On vidí nás. On je v subjektivní sféře; já jsem Jeho objekt.
On na nás milostivě shlíží, aby nás očistil. Takto musí být naše vidění poopraveno. Krišna byl zabit lovcem; ateisté to budou interpretovat jako běžnou událost, tak tomu však není. Síta byla uloupena Rávanou. To vše je vnější, vše je iluzorní. Skutečná pravda je nad tím, v transcendentální sféře. Proto po nás transcendentální experti a šástry požadují, abychom viděli, že náš gurudev je nad těmito znaky smrtelnosti. V Šrímad-Bhágavatamu Krišna praví:

acaryam mam vijaniyan
navanmanyeta karhicit
na martya-buddhyasuyeta
sarva-deva-mayo guruh

"Já Sám jsem áčárja. Nemyslete si, že guru je obyčejný člověk. Já Sám sídlím v srdci gurudévy se všemi Svými nedílnými částmi, ku prospěchu žáka.

Rouhat se Písmu

Čtvrtým přestupkem je šástra-nindá; rouhání se Písmu, šástře. To se především týká těch Písem, která opěvují velikost a šlechetnost Krišny, a ne jiných. Nesmíme napadat ta Písma, která nás poučují o Bohu a Jeho oddaných a učí nás věčnému dobru.

Svaté Jméno: Bůh ve zvuku

Pátým přestupkem je interpretování Krišnova svatého Jmé­na pomocí slovníku a gramatiky a hledání protichůdných významů ve slovech Jména. Zvuk je transcendentální. Slovník, gramatika a jakékoli knihy světského poznání nemohou omezit či zhodnotit svaté Jméno. Nad materiálním zvukem Jména je vnitřní transcen­dentální zvuk (šabda brahma). Jméno Samo je Nejvyšší Osobností inkarnovanou ze Své vlastní svobodné vůle. Je neoddělitelný od Svého Jména a plně přítomen ve své zvukové podobě.
Vaikuntha šabda, transcendentální zvuk, se liší od světského zvuku, jenž může být vytvořen jazykem a rty. V homeopatii jsou všechny pilulky očividně stejné; co však je nejdůležitější, je vnitřní síla. Běžný zvuk Jména a zvuk vibrovaný čistým oddaným vychá­zejí z různých rovin. Rozdíl je ve vnitřní síle. Svaté Jméno sestu­puje z duchovního světa a Samo se projeví tancem na jazyku. Transcendentální zvuk svatého Jména je neoddělitelně spojen s oso­bou, kterou reprezentuje.
Šestým přestupkem je považovat slávu svatého Jména Krišny za výmysl.

Hřešit a pronášet svatá Jména je sebevražedné

Sedmým přestupkem je hřešit na základě síly svatého Jmé­na. Písma hlásají, že jedno Jméno stačí očistit všechny hříchy, které může člověk napáchat, avšak jestliže budeme pokračovat a bezuzdně páchat mnoho hříchů s myšlenkou, že budeme proná­šet Jméno, abychom očistili hříchy, bude to urážka Jména, a ne pravé Jméno. Nemůžeme Ho použít k naší službě, neboť On je nad veškerou touto májou. Pravé Jméno se pak neobjeví. Nemů­žeme si myslet: "Mohu dělat cokoli a Jméno mne očistí." V Písmech se uvádí, že když člověk pokračuje v tomto duchu, je to sebevražedné.

Haré Krišna: nejvyšší očista

Osmým přestupkem je myslet si, že pronášení svatého Jména je další zbožnou činností jako odříkání, poutě, dobročinnost, služba zemi, atd. Jestliže svaté Jméno takto znevažujeme, pak jsme se dopustili přestupku, neboť svaté Jméno je absolutní a všechny tyto ostatní postupy mají pouze částečné relativní postavení. Os­tatní metody jsou částečné: poskytují jistý úspěch v tomto světském světě, avšak Jméno dává samotného Pána. Proto žádný jiný proces očisty nemůže být na stejné úrovni jako pronášení svatého Jména Krišny. Je nejvyšší a žádný jiný proces se Mu nemůže přiblížit.

Zakázané pro nevěrce

Devátým přestupkem je dávat Jméno těm, kdo si je neza­slouží, kdo nemají víru v pronášení Jména. Nutíte-li je pronášet svaté Jméno, postihne vás špatná reakce. Také bychom neměli získávat žáky a dávat zasvěcení harináma bez toho, aniž bychom cítili inspiraci. Přestupku proti Jménu se dopustíme, jestliže s dáváním Jména budeme obchodovat. Jestliže z chamtivosti po tom, aby­chom se stali guruy, budeme rozdávat Jméno komukoli, bude to přestupek. Jestliže se bez podpory shora někdo snaží stát guruem, aby získal jméno a slávu pro nějaký světský cíl, pak je to velký přestupek.

Zpět k Bohu

Desátým přestupkem je přílišná závislost na něčem, nebo pří­lišná připoutanost k tělu a bohatství. Když je loď zakotvená, pádlo­váním se bude loď otáčet kolem kotvy. Kotva musí být vyzdvižena, a pak může loď plout vpřed. Proto se sami nesmíme nechat zakotvit žádnou specifickou věcí. Je třeba, abychom se otevřeli. Jméno vytvoří v mentálním systému určitou transformaci a my musíme být natolik ote­vření a bez předsudků, abychom šli tam, kam nás Jméno pošle. Jestliže se budeme snažit opatrně se vyhnout této transfor­maci, budeme lpět na našem současném životě, pak je to urážka vůči Jménu: pozvat Ho a potom Ho ignorovat.
Nesmíme přijmout Jméno jako cizí věc: je naším přítelem. Měli bychom se s Ním cítit jako doma. Jsme na cestě k dosažení velmi uklidňujícího a přátelského spojení realizací Krišnova svatého Jména, jež je veskrze dobré, naprosto krásné a okouzlující. Proná­šením svatého Jména dosáhneme našeho nejžádanějšího cíle života a vrátíme se k Bohu, zpět domů, a ne do žádné cizí země.
Je třeba, abychom pronášeli Jméno přátelsky a s náklon­ností. Jméno je jediným předmětem naší lásky. Je naším přítelem, a ne odpůrcem. Jméno nás tedy vezme domů, a ne do cizí země. To je náš sladký domov a Jméno je naším sladkým strážcem. S tímto duchem budeme pronášet Krišnovo svaté Jméno.
To je deset přestupků, kterým je třeba se vyhnout při pro­nášení Haré Krišna mahá-mantry: Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré.

Námábhása:
Jméno na pomezí světla a stínu

Při pronášení svatého Jména existují čtyři druhy námá­bhásy. Námábhása znamená vzdálené spojení se svatým Jménem. Námábhása není ani přestupek, ani služebnický postoj, ale něco mezi těmito dvěma. Jeho základem je odříkání, avšak je třeba, abychom tuto lhostejnost také odhodili stranou a nadchli se pro službu sva­tému Jménu, které je naším přítelem a Pánem. Námábhásu lze rozdělit do čtyř kategorií. První je sánketyam: nepřímé pronášení, vyjadřující něco jiného, jako v případě Adžámily.
Adžámil byl synem bráhmany. Nějakým způsobem se však spojil s ženou nízkého rodu a začal vést pokleslý život lupiče, pija­na a prováděl mnoho špatností. Po mnoha letech nastal čas jeho smrti. Když ulehl v komatu, uviděl náhle tři posly hrozného zjevu jak přicházejí a obtáčejíce provaz kolem jeho krku, začínají ho táhnout pryč. Zhrozil se.
Právě před tím viděl svého syna Nárájana, jak si nedaleko hraje, a tak hledal pomoc u dítěte a zvolal: "Nárájane!" Avšak bě­hem zvolání jeho jména si Adžámil pomyslel: "Co zmůže tento chlapec Nárájan? Jak se může postavit těmto třem hrozivým po­stavám? Nic nezmůže." A tak ve spojitosti se svatým Jménem Ná­rájany mu v mysli vyvstanul Pán Nárájan. Když při této představě bylo volání po Pánu Nárájanovi upřímné, z Vaikunthy sestoupili čtyři prostředníci. Byli rozvážní a mírní a oslovili Jamadůty, posly smrti, řkouce: "Kdo jste? Proč jste přišli?"
"Přišli jsme, neboť je to poslední den Adžámila. Byl to velký hříš­ník. Poslal nás sem náš král, Jamarádž, Pán smrti, abychom jej přitáhli k potrestání."
"Nevíte co je dharma, povinnost?"
"Samozřejmě, víme."
"Proč jste tedy tady?"
"Spáchal nezměrně hříchů."
"Neslyšeli jste, že volá Jméno Nárájana?"
"Ano, slyšeli. No a co? Za celý život spáchal tolik hříšných činů a ty že dokáže odčinit pouhé jedno Jméno Nárájana? To není možné.
,,Ó, nebyli jste dobře poučeni vaším učitelem. Teď, když Adžamil pronesl Jméno Nárájany, jeho rozsudek se ihned změnil. Již déle není pod správou vašeho pána. Nepoučil vás takto?"
"Ne, ne, takové věci neznáme."
"Jděte tedy a zeptejte se ho."
Adžámil byl puštěn. Zastrašeni postojem a velkolepostí poslů Viš­nua, Jamadůtové zmizeli. Adžámil přemýšlel: "Jaké poučení z toho pro mne plyne?"
Toto je námábhása. Jeto vzdálené spojení se svatým Jmé­nem. Nebylo to ani z víry, ani na příkaz jeho gurua, proč pronášel Jméno Nárájana. Nebylo to, že by záměrně pronášel Jméno, avšak náhodně vysvitlo v jeho mysli. Přesto, jako výsledek jeho předchozí zbožné činnosti, mu námábhása dalo vysvobození.
Adžámil ihned procitl. Vzpomněl si na všechny své minulé hříšné činy a začal se kát. Bez jediného slova rodině či přátelům se vydal na pouť do Haridváru. Tam po dlouhou dobu pronášel Jména Nárájany. V příznivý čas tito čtyři Višnudůtové sestoupili v božském voze a vzali jej do vědomé duchovní sféry Vaikunthy.

Žertovat a pronášet Jméno

Párihásya je dalším druhem námábhásy. Párihásya zna­mená žertovně. Někdy z legrace můžeme říci: "Á, ty pronášíš Krišnovo Jméno?" Jestliže si někdo dělá legraci, zesměšňuje oddané Krišny na ulici a pronese "Haré Krišna," může to být námábhása, jestliže je to spojeno s jeho předchozími zbožnými zásluhami. Tímto druhem pronášení lze dosáhnout mukti, neboli vysvobození, avšak ne příležitosti pro božskou službu.

Krišna jako kódovací jméno

Dalším druhem námábhásy je stobha: použití Jména s ně­jakým jiným záměrem. Jména Nárájana či Krišna mohou být po­užita k nějakému technickému záměru nebo jako kódovací slova. Džíva Gósvámí toho využil ve své knize sanskrtské gramatiky Harinámámrta-vyákarana. Když někdo hraje na buben mrdanga a používá přitom Jmen Gaura Nitái, Gaura Nitái, aby vyjádřil různé druhy úderů, může to být námábhása.

Nepřímé pronášení Jmen

Helá
je dalším druhem námábhásy: nedbalé pronášení Jména. Když vstáváme ráno z postele, můžeme někdy nedbale říci ,,Haré Krišna." Takto se můžeme zbavit naší netečnosti. Může to být námábhása. Může nás vysvobodit z našeho současného postavení, avšak nedovolí nám vstoupit na Vaikunthu. To je možné pouze skrze oddanou službu.
Jeden mohamedán, který byl zabit klem kance, zvolal: "Ha-ram!" Znamenající: "Zatraceně!" Avšak díky jeho předchozí sukrti, neboli zbožným zásluhám, se to stalo námábhása a on dosáhl vysvobození, pronášeje Jméno Pána Rámy.
Dojde-li k námábháse, může být dosaženo mukti, vysvobození, avšak možnosti služby zde dosáhnout nemůžeme. Pouze je-li naše mysl naplněna služebnickým postojem, pak nás povznese do subtilnější a vyšší sféry, jinak ne. Jestliže tendence odříkání a exploatace jsou smíšeny s naším pronášením Jména, žádoucí výsledek se nedostaví.
Pronášení Jména musí být vykonáváno s postojem služeb­nosti (sevonmukhe hi jihvadau). Co je naším cílem? Chceme slou­žit Pánu: "Zemři, abys žil." Chceme život čistoty, který je plný sebedávání; chceme štědrý život. Chceme žít životem těch, kdo nechtějí vysávat, ale dávat. Chceme civilizovaný život ve sféře vyšší civilizace, kde je každý dávající jednotkou, vyzařující jednotkou, a ne absorbující jednotkou. Tam je každý v harmonii a směřující k Bohu. Všichni jsou božské povahy. A božskost znamená ode­vzdanost centru veškeré harmonie, Absolutnímu Dobru. S tímto duchem bychom tedy měli pronášet svaté Jméno a každý čin bychom měli vykonávat s oddaností Krišnovi. Měli bychom se pokusit přijmout pozitivní linii služby Višnuovi a Vaišnavům, Krišnovi a Jeho oddaným, a s tímto druhem postoje bychom měli pronášet svaté Jméno Krišny.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s