Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Hledání Šrí Krišny aneb Realita Překrásného (Kapitola jedenáctá)

6. března 2011 v 14:59 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Hledání Šrí Krišny

Služba svatému Jménu

Student:
Chtěl bych se zeptat na jednu otázku ohledně pronášení Haré Krišna mantry na růženci (džapa-málá). Duchovní učitel mi dal mnoho kazatelských povinností, takže někdy, když se snažím soustředit na pronášení svatého Jména na svém růženci, místo na­slouchání svatému Jménu přemýšlím o všech těchto různých po­vinnostech, které mám dělat.
Šrídhar Mahárádž: Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura zdůraznil, že kírtana neznamená pouze hlasité pronášení svatého Jména, ale také kázání. Džíva Gósvámí definoval sankírtan: bahubhir militva yat kirtanam tad eva sankirtanam: "Když se sejde mno­ho lidí a oslavují Nejvyššího Pána Krišnu pak je to sankírtan." " Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel a zavedl sankírtan. Jestliže je v tomto věku Kali svaté Jméno pronášeno společně, spojené úsilí bude zúročeno (sango sakti kalau yuge). Existuje rozdíl mezi kazatelskou misí Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury a takzvaným bhadžanem sahadžijů, čili imitátorů.
Jednou byl jeden z našich duchovních bratrů předmětem přísné poznámky našeho Guru Mahárádže. Byl to člověk dobrého charakteru, avšak jeho tendence byla převážně k náma bhadžanu. Nerad dělal jakoukoli jinou službu, jen stále pronášel Krišnova Jména na růženci. V té době jsem se s ním znal velmi blízce a jelikož jsem měl tehdy na starosti chrám v Delhi, napsal jsem Prabhupádovi: "Jestli dovolíte, rád bych zapojil svého duchovního bratra do nějaké kazatelské činnosti zde, v chrámu v Delhi." Prabhupádova odpověď je stále zde. Ve svém dopise mi napsal: "Dokážeš-li ho tam přivést a přimět ho, aby ti pomohl v kazatelské činnosti, pak mu prokážeš skutečně přátelskou službu. Nepovažuji sezení v džun­gli Balihati s pouhým pronášením Jmen a počítáním na růženci za krsnanusilanam, za vhodné rozvíjení vědomí Krišny."

Kázání znamená boj

A tak kírtana znamená kázání, šravanam, kírtanam. Kír­tana neznamená jen hlasité pronášení Jména, ale i kázání. A kázání znamená, že musí dojít k boji s opozicí. Kírtana znamená boj. Kírtana vytváří božskou vibraci, která bude bojovat se všemi běžnými vibracemi, které se pohybují v tomto světě jemných a hrubých vin. Prabhupáda nám tedy řekl, že náš růženec z Tulasí by se neměl postit. Doporučil, abychom nezbytně vykonali minimální službu v podobě pronášení jména Haré Krišna alespoň jednou denně. Jeho slova přesně zněla: malika upabasa na: "Růženec by se neměl postit." A jeho všeobecný pokyn zněl: co nejvíce kázat.
Jednou jsem hovořil s velkým duchovním vůdcem v chrá­mu Udipi v Madrasu. Řekl mi: "Někdy káži o Madhváčárjovi a kultu bhakti, avšak nemám čas na sádhanu (pravidelná duchovní cvičení) jako džapa, gajátrí mantra, studium Písem, atd. Přitakal jsem mu. Náš Guru Mahárádž řekl že hari-kathá, kázání o Krišnovi, není méně důležité než sádhana. Spíše je ještě životnější. Kázání je vitálnější. Když kážeme, musíme být automaticky maximálně soustředěni. Naopak, když pronášíme Jména na našem růženci, džapě, můžeme být myslí nepřítomni. Když vyprávíme o Krišnovi jiné osobě, naše pozornost musí být úplná. Jinak bychom nemo­hli hovořit přesně. Budeme-li hovořit o Krišnovi, všechna naše po­zornost se automaticky soustředí. A také při psaní o Krišnovi je přesnost ještě nezbytnější než při mluvení. Psaní je tedy také kírtana. Roz­víjení vědomí Krišny může být dokonce intenzívnější, když o Krišno­vi píšeme.

Gaudíja Math: Válka s Májou

Kazatelská mise Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury, Gaudíja Mathu, vyhlásila totální válku iluzi, máji, a dokonce i všem ostatním existujícím náboženským koncepcím. Naší autoritou je Šrímad-­Bhágavatam a Šrí Čaitanja Maháprabhu. Božská láska je nejsvrchovanějším cílem každé duše. Krása a láska je summum bonum, náš nejvyšší cíl; ta je vrcholným ovládajícím principem, a ne moc. Krásu a lásku lze nalézt v jejich nejvyšším postavení v Krišnovi ve Vrndávaně. Vrcholnou koncepcí Absolutní Pravdy je realita Pře­krásného a božské lásky. Zároveň je třeba jasně realizovat rozdíl mezi smyslností a láskou. To by nemělo být mylně chápáno. Akmé odevzdanosti je názorně ukázáno v lásce obyvatel ve Vradži.
A tak kázání (sankírtana), a ne počítání růžence (džapa), je skutečnou službou Krišnovi. Jelikož jsme však přijali slib a do­stali jsme pokyn od Maháprabhua, našeho gurudévy, musíme pro­nášet svaté Jméno Krišny počítáním na růženci. Je to naše po­vinnost. Náš Guru Mahárádž nám řekl: "Růženec, džapa málá, se nesmí postit." Jestliže jsme tedy zaměstnáni kazatelskou činností, pak není pochyb, že pravdivě plníme pokyn Maháprabhua. Přes­tože nám doporučil pronášet sto tisíc jmen, neboli šedesát čtyři kol denně, bylo to míněno pouze místně. Co je ve skutečnosti důležitější, je duch služby. Neslyšíme, že by gopie vždy počítaly Jména na růženci z Tulasí, přesto zastávají nejvyšší postavení ve službě Krišnovi ve Vrndávaně.

Expres do Vrndávany

Krsna-náma
nám tedy nesmírně pomůže pokročit směrem k Vrndávaně. Má zde svou důležitou roli. Tak jako expresní vlak nás Krišnovo svaté Jméno unáší k cíli bez zastavování ve stanicích. Pronášíme-li svaté Jméno bez formální žádosti, bez prosby: "Dej mi to, dej mi ono," tak působí jako speciální vlak, který jede do Vrndávany bez zastávky, nonstop. Tam neexistují nečistoty karmy a džnány. Oddaní z Vrndávany si pouze myslí: "Chci Krišnu. Nevím, co je dobré co špatné. Pouze chci Krišnu."
Student: Kolik požadoval váš Guru Mahárádž po zasvěcených žácích, aby denně pronášeli kol? Doporučil nějaký určitý počet?
Šrídhar Mahárádž: Běžně doporučoval pronášet dvacetpět tisíc Jmen, což je šestnáct kol denně, nebo alespoň čtyři kola minimál­ně. Když někdo neměl co na práci, mohl pronášet sto tisíc Jmen, neboli šedesát čtyři kol.
Student: Dal by Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura zasvěcení harináma někomu, kdo by mohl pronášet pouze čtyři kola denně?

Kvalita, ne kvantita

Šrídhar Mahárádž:
Tady o nic takového nešlo. Formálně měl dotyčný počítat, avšak neexistovalo žádné přísné omezení. To, co od nás chtěl, bylo intenzívní zapojení se do služby Pánovi pod vedením Vaišnavy, neboť nejdůležitějším bodem je služba. Dosažení našeho cíle není zajištěno pouhým zvyšováním množství opakování Jmen; jen narůstáním kvality dosáhneme úspěchu.
Písma nás na mnoha místech nabádají k naší realizaci sva­tého Jména různými způsoby, avšak Šríla Rúpa Gósvámí podal centrální myšlenku. Cituje Padma Puránu: atah sri krsna namadi na bhaved grahyam indriyaih. Naše smysly, fyzické či mentální, nepostačují k tomu, aby došly kontaktu s transcendentnem. Jméno je nemateriální (aprakrta), bez světských omezení (vaikuntha). Patří do jiné sféry. A tak ničeho z Krišny, Jeho Jména, podoby, vlastností či zábav, se nelze dotknout našimi fyzickými či mentálními smysly. Máme-li však služebnický postoj, sestupuje k nám ze Své vlastní vůle. Pouze tehdy může náš jazyk skutečně pronášet Krišnovo Jméno. Jinak vytváříme pouze fyzický zvuk písmen Jména. Náš jazyk, naše ruce, fyzický zvuk, žádná z těchto světských věcí nemůže přijít do styku s Krišnou. Je třeba jakéhosi intervenujícího média, které by spojilo toto tělo s nadsvětskou sférou. A tímto spojením je naše upřímná touha sloužit Krišnovi, uspokojit Jej. Žárovka nebude sví­tit, jestliže není elektřina. Pouze bude-li v ní elektrický proud, žá­rovka se rozzáří. Jméno se tedy může objevit na jazyku a v uchu, v mysli či v psaní pouze tehdy, budeme-li mít v tomto světě spojení s Vaikunthou. Tímto spojením je oddaná služba, funkční služebnický postoj. Ten samotný může spojit fyzický svět s Vaikunthou a Vrn­dávanou.

Střílení slepými mantrami

Krišna se zjeví ze Své vlastní vůle. Sestoupí na váš jazyk a pak bude váš jazyk schopen pronášet Krišnovo Jméno. Střelná zbraň, která má pouze slepý náboj, může sice vydat nějaký zvuk, avšak žádný náboj z ní nevyletí. Podobně pronášení Krišnova Jmé­na bez postoje služebnosti vytváří zvuk, avšak ten je pouze zvukem jazyka. Je to jako střílení slepými náboji. Naše pronášení Krišnova svatého Jména musí být prodchnuto duchem služby, tendencí uspokojit Krišnu.
Jinak zvuk, který pronášíme nebude pravý. Bude pouhou imitací či permutací. Svaté Jméno nelze zakusit našimi smysly. Je nadsmyslové a transcendentální. Obyčejný zvuk tohoto světského světa, to nemůže být Krišnovo Jméno. Naše ucho nedokáže Jmé­no postihnout jestliže onen zprostředkovatel, služebnický postoj, není přítomen. Upřímná touha uspokojit Krišnovu vůli musí být pro­středníkem mezi Krišnou a uchem, skrze mysl. Pouze tehdy vstoupí Krišnovo Jméno do našeho ucha a vyjeví nám svou podobu, vlast­nosti a zábavy. Svaté Jméno není fyzické, je aprakrta, transcendentální, nadsvětské. Pouze skrze náš služebnický postoj sestoupí dolů do tohoto světského světa.
Náš Guru Mahárádž položil největší důraz na rozvíjení slu­žebnického postoje. Jinak je to vše umělé, vše imitace. Lidé budou ří­kat: ,Ó, tam není žádný Krišna. Tito lidé jsou pokrytci. Pouze tančí a jsou hluční, ale nejsou nabiti žádným služebnickým duchem." Pouze skrze službu můžeme přímo přijít do styku s Krišnou. Ve skutečnos­ti jde o praktikování ducha služby, vaisnava sevá. Vaišnava koná službu a my se od něj musíme naučit přijmout za vlastní způsob do­sažení tohoto služebnického postoje.
Pod vedením oddaného musíme praktikovat dávání sama sebe. Sebeodříkání a sebeodevzdání jsou nezbytností. A tu pozi­tivní věc získáme od oddaného. Dáme-li zpočátku dítěti pero a papír, nebude to úspěšné, proto se mu dává kámen a ono se cvičí v psaní na zemi. Stejně tak se na počátku musíme snažit praktikovat způsob, jak rozvíjet služebnický postoj, návyk odevzdání. Je to naše vnitřní bohatství, a to je naší útěchou.
Budeme-li se snažit vyvinout služebnický postoj, čistý oddaný nám pomůže. Říká se, že je-li někdo skrblík, měl by na dobročinnost dávat alespoň nějaké nepotřebné věci. Skrblíkovi se říká: "Dej druhým alespoň nějaký prach, ať cvičíš svou ruku v dávání." Služebnický duch je tedy vznešená věc. Musíme praktikovat dávání sama sebe do služby Krišnovi.
Nesmíme se obávat, že nedosáhneme nejvyšší formy služ­by v námabhadžanu, uctívání svatého Jména. Neměli bychom se zamýšlet: "Proč jsem byl požádán abych zametl v chrámu? To může udělat každý obyčejný člověk." Nesmíme se toho bát. Je pro nás nezbytné, abychom získali služebnický postoj. Je třeba sebedávání, nesobeckosti a sebezapomnění. Praví se, že Sokrates je pří­kladem sebezapomnění a Ježíš Kristus příkladem sebeoběti. A z jakého důvodu? Pro Nejvyššího. A k tomu musíme mít pozitivní spojení s oddaným. Pod jeho vedením se spojíme se sférou služby. Naše energie může jít do transcendentální sféry pouze Jeho pro­střednictvím či Jeho milostí. Náš Guru Mahárádž, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, tedy kladl devadesáti procentní důraz na rozvíjení služebnického postoje ke kázání, což by mělo být naším cílem, ať je naše postavení jakékoli.
 


Komentáře

1 KIRAbirl KIRAbirl | E-mail | Web | 16. července 2018 v 6:20 | Reagovat

To determine internal swelling is difficult enough, therefore, consequently, they influence the body for a long time, which threatens the normal fetus. Fluids are dangerous because they break blood circulation. Such situation leads to the strengthening of negative tendencies feeding and the breath baby, created hypoxia.
Fighting such a pathology should be done with the help of correction feeding and special exercises so that water does not stay tissues. If the woman is resting, then under the feet better put a cushion or pillow to improve the blood circulation of tired legs. Do not long time to sit or stand, as this leads to stagnation in the body. It is recommended that the knee-elbow position several times a day in order to increase blood flow.
<a href=http://pregnancyplus.info/why-do-you-have-swollen-feet-after-pregnancy>swollen feet after pregnancy</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s