Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Hledání Šrí Krišny aneb Realita Překrásného (Kapitola třináctá)

11. března 2011 v 13:21 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Hledání Šrí Krišny

Realita Překrásného

Rámánanda Ráj byl ženatý, ale Šrí Čaitanja Maháprabhu ho považoval za pána svých smyslů, a to nejvyššího stupně. Jednou přišel za Maháprabhuem bráhmanský kněz jménem Pradjumna Mišra a řekl mu: "Chtěl bych slyšet z tvých úst o Krišnovi." Maháprabhu řekl: "Já nevím o Krišnovi nic, ale Rámánanda Ráj ví. Jdi za ním a poslechni si, jak o Krišnovi hovoří. Řekni Moje Jméno a možná s tebou bude mluvit."
Pradjumna Mišra váhal, ale šel a pozoroval nějakou dobu Rámánandu Ráje. Pak se vrátil a podal zprávu Maháprabhuovi. Maháprabhu se ho zeptal: "Slyšel jsi Rámánandu vyprávět o Krišnovi? "Ne." "Proč?" - "Viděl jsem, jak dělá něco nepřístojného. Pozo­roval jsem to nějakou dobu a pak jsem se sem vrátil." - "Co jsi viděl?" Pradjumna Mišra odpověděl: "Viděl jsem Rámánandu Ráje, jak učí nějaké mladé tanečnice!"
Dívky, které jsou od mladého věku běžně zasvěcovány do služby Božstvu Ja­gannáthovi, jsou známy jako déva-dásí. Nevdávají se a někdy je jejich charakter pochybný. Pradjumna Mišra viděl Rámánandu Ráje, jak učí nepřijatelným způsobem déva-dásí. Ukazoval jim, jak mají před Božstvo Jagannátha předstoupit a tančit a zpívat. Ukazoval jim, jaký by měl být jejich postoj, jejich gesta a jak svůdné by měly být jejich pohledy. A z důvodu tohoto nácviku se někdy dotknul jejich intimních partií. A tak Pradjumna Mišra řekl Maháprabhuovi: "Když vidím Rámánandu, jak dělá všechny tyto věci, tak k němu nemám žádnou úctu. Díval jsem se na něj nějaký čas, jak je zaneprázdněn těmito záležitostmi, a pak jsem odešel."

Pán smyslů

Maháprabhu mu řekl: "Nepodceňuj Rámánandu Ráje. Je pánem svých smyslů. Není v něm ani trochu pokušení. I já cítím uvnitř sebe nesnáze, vyrušován smysly, avšak Rámánanda takové potíže nemá." Nikdy jsme přímo nezažili onen dosažitelný stav, ve kterém je možné překonat světskou smyslovou potěchu. Pouze jsme slyšeli z Písem, že existuje stav, kdy člověk může transcendovat všechna tato hrubá pouta. Je to popsáno v Šrímad-Bhágavatamu (10.33.39):

vikriditam vraja-vadhubhir idam ca visnoh
sraddhanvito 'nusrnuyad atha varnayed yah
bhaktim param bhagavati pratilabhya kamam
hrd-rogam asv apahinoty acirena dhirah

"Ten, kdo s pevnou vírou naslouchá nadsvětským milost­ným zábavám Pána Krišny a gopií, jak jsou popsány čistým oddaným Pána, se brzy osvobodí od světského chtíče a dosáhne božské lásky ke Krišnovi. " Dotyčný může na fyzické úrovni vykonávat takové čin­nosti, zatímco jeho srdce je jinde. A takový člověk je jenom jeden: Rámánanda Ráj. Neexistuje mnoho takových Rámánandů. Exis­tuje jenom jeden Rámánanda, který takového stupně dosáhl, protože je velmi dobře obeznámen s tímto druhem citů a realizací, jež jsou nezbytné pro službu Krišnovi a gopiím. Jeho srdce je zcela oddáno Krišnovu zájmu; nemá žádný sobecký zájem. Je vždy ve vědomí Krišny a cokoli dělá, je pro uspokojení Krišny. Nemysli si o něm nic špatného. Jdi tam znovu."

Šílící po Krišnovi

A tak Pradjumna Mišra šel znovu navštívit Rámánandu Ráje a Rámánanda začal jejich rozhovor slovy: "Ach, tehdy jsem se vám nemohl věnovat. Ale vy jste přišel znovu, abyste naslouchal o Krišnovi. Jaké štěstí mne potkalo!" Bylo ráno, když začal Rámánanda hovořit o Krišnovi, a bylo již odpoledne, když stále horlivě pokračoval. Zcela zapomněl na jídlo, koupel, či cokoli jiného. Byl posedlý neustálým hovorem o Krišnovi. Když se pak již připozdí­valo, jeho služebníci ho přišli dvakrát, třikrát požádat, aby se šel vykoupat a navečeřet, takže nakonec musel přestat mluvit a ode­šel. Pak se Pradjumna Mišra vrátil k Maháprabhuovi a řekl: "Ano, naslouchal jsem Rámánandovi Rájovi a mé srdce překypuje vy­právěním o Krišnovi."
Sám Maháprabhu poslouchal Rámánandu Ráje a řekl: ,,Rámánanda ví, kdo je Krišna. Co jsem učil Rúpu a Sanátanu, jsem slyšel od Rámánandy." Je známo, že Maháprabhu přijal dikša zasvěcení od Íšvary Purího. Za účelem kázání přijal sannjás, řád odříkání, od Kéšavy Bháratího. Za účelem vstupu do transcenden­tálních zábav Krišny ve Vrndávaně přijal zasvěcení rága-márgy od Rámánandy Ráje. Samozřejmě, Íšvara Purí, Kéšava Bháratí a Rámánanda Rája se nikdy nepovažovali za guruy Šrí Čaitanji Maháprabhua. Bylo však vidět, že Maháprabhu choval k Rámánandovi jistou úctu. V Čaitanja~čaritámrtě (Madhya 8.204) stojí, že chce- li někdo vstoupit do spontánní oddanosti Krišnových zábav ve Vradži, je třeba, aby se obrátil na důvěrné služebnice manželské sféry, mádhurja-rasa (sakhi vina ei lilaya anyera nahi gati). Ty jsou pány této situace. Celá zásobárna této mádhurja-líly je v rukou těchto služebnic. Pouze ony jí mohou dát ostatním. V mádhurja-rase je guru spatřován v podobě a duchu sakhi, služebnic Rádhárání (guru rupa sakhi). Rámánanda Ráj byl Višákhá-sakhi, pravá ruka osobní služebnice Šrímatí Rádhárání.
Šrí Čaitanja Maháprabhu nám naznačuje nezbytnost přiblížit se důvěrné společnici Šrímatí Rádhárání, když praví Rámánandovi: kiba vipra, kiba nyasi sudra kene naya, yei krsna-tattva vetta sei 'guru' haya: "Proč se zdráháš mne vyučovat? Tolik se toho od tebe učím. Ty jsi věru znalcem ve věci Krišny, jsi tedy guru, proto ti na­slouchám. Kdokoli obsáhl onu zásobárnu Krišna-líly a může ji šířit, ten je guruem, o tom není pochyb."
Slavný rozhovor mezi Rámánandou Rájem a Šrí Čaitanjou Maháprabhuem se odehrál na březích řeky Gódávari. Jméno Gódávari je příznačné, neboť vypovídá o místě, kde se našim ducho­vním smyslům dostane nejvyššího naplnění. Tam na březích Gódávari byla vyhlášena koncepce nejplnějšího zapojení všech našich smyslů: "Naše smysly nemají být zamítnuty. Můžete-li, vzdejte se duchu exploatace a odříkání, pak vaše smysly dojdou svého naplnění u Krišny. Tyto tendence vám brání přistoupit ke Krišnovi. Abyste se mohli přiblížit ke Krišnovi, budete muset využít vašich smyslů ve své plné šíři." O tom se hovořilo na břehu Gódávari.

Konečný cíl života

Zde, ve svém slavném rozhovoru s Rámánandou Rájem, začal Šrí Čaitanja Maháprabhu přistupovat k čisté oddané službě všeobecným a obšírným způsobem. Tento rozhovor je zaznamenán v Madhja-líle v Čaitanja-čaritámrtě (8.51-313). Zde se ptal Rámánandy Ráje: prabhu kahe, "pada sloka sadhyera nirnaya":
"Co je konečným cílem života? Nechci slyšet jenom tvé výroky, ale také doklady Písem."
Odpověď Rámánandy Ráje zněla: raya kahe, ,sva-dhar­macarane visnu-bhakti haya. " "Vykonávej své povinnosti bez oče­kávání odměny." Sva dharma znamená varnasrama-dharma, Védské společenské rozvrstvení. "Dostal ses do té současné situa­ce svou předchozí karmou. Podle svého současného postavení musíš vykonávat své povinnosti pod jednou podmínkou: musíš je dělat bez odměny. Budeš-li vykonávat své povinnosti ve varnasra­ma-dharmě bez jakéhokoli světského cíle, můžeš dosáhnout visnu­-bhakti, oddanosti Bohu, to je doloženo ve Višnu Puráně (3.8.9):

varnasramacaravata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam

"Jediný způsob jak potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Višnua, je uctívat Jej řádně vykonávanými předepsanými povin­nostmi ve společenském systému varen a ašramů." A zde Rámánanda Ráj praví, že visnu-bhakti, oddanost k Pánovi který vším prostupuje, je předmětem a konečným cílem našeho života. To je koncepce Vásudévy: vše je v Něm a On je všude. Rámánanda vysvětlil, že musíme vystoupit z našeho ohraničeného zájmu a obejmout všeobecný zájem, jenž musí dosáhnout úrovně vědomí Višnua: visnu-bhakti. Naše podřízenost Višnuovi, vnitřním duchu, jenž sídlí všude, je cílem života. Musíme se s ním spojit a podle toho žít; ne život jevů, ale duchovní život pronikající hlouběji do subtilnější sféry.

Oddanost smíšená se žádostmi

Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: "Toto je podřadné. Jdi hlouběji." Jistě je možné si myslet, že skutečný testický život začíná zde, vzdáním se osobního místního zájmu a jednáním pro univer­zální zájem, jak je nařízen a plánován ve Védách a Upanišadách. Šrí Čaitanja Maháprabhu však řekl: Toto je podřadné. Jdi hlouběji."
Rámánanda Ráj pak řekl: krisne karmarpana - sarva sadhya sara. "Obětovat výsledek svých činů Krišnovi je esencí ve­škeré dokonalosti." Ve varnasrama-dharmě je módou, že se lidé běžně zaměstnávají extrémními činnostmi a neusilují o to vzdát se plodů svých činů. A i když tak učiní, nemají žádné přímé vědomí Višnua či Krišny. Uctívají bohyni Durgu, vykonávají pohřební ob­řad sraddha a také mnoho ostatních náboženských praktik. Ne­přímo jsou tyto stejně spojeny s Višnuem. Uctívatelé mohou či nemusí vědět jak, ale spojení zde existuje. Toto je všeobecná kon­cepce varnasramy, avšak Rámánanda zde praví, že je lepší si být přímo vědom toho, že Krišna je autoritou. Veškeré výsledky z toho, co konáme ve společenském systému varnasramy musí být ode­vzdány Krišnovi. Vykonáváme-li všechny naše fyzické, společenské, národní a duchovní činnosti ve vědomí Krišny, pak můžeme do­sáhnout naplnění, cíle našeho života.
Šrí Čaitanja Maháprabhu mu řekl: "Toto je podřadné, jdi hlouběji." Poté Rámánanda Ráj vyjevil nové světlo, citováním Bhagavad-gíty (18.66): sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja, "Vzdej se všech svých povinností a odevzdej se pouze Mně." Musíme pečlivě vybírat cíl života. Ne vnější činnosti varnasramy. Na formální stránku naší činnosti by se měl klást menší důraz. Ať jsem král, bráhmanský intelektuál či dělník, na tom nezáleží. Můžeme si myslet: "Mám tento druh povinnosti, mám onen druh povinnosti," na tom však mnoho nezáleží. Ne­smíme na tom vůbec lpět. Král může opustit své království a obrátit se na bráhmanský způsob života, odříkání a askezi. Šůdra se může vzdát své práce a místo toho bude prosit o almužnu a pronášet Krišnovo Jméno. Bráhmana může přestat vykonávat oběti a stane se žebravým mnichem. Proto musíme být vybíraví v cíli života, ne ve formě naší povinnosti. Musíme se výlučně oddat plánům Pána, ignorujíce naše současné parafenálie a povinnosti.

Poznání a oddanost

Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: Toto je také podřadné, po­kračuj hlouběji." Tehdy Rámánanda Ráj vysvětlil jnana-misra bhakti, oddanou službu smíšenou s poznáním, citováním z Bhagavad-gíty (18.54), kde Krišna praví:

brahma-bhutah prasannatma
na socati na kanksati
samah sarvesu bhutesu
mad-bhaktim labhate param

Kdo došel do stádia ztotožňování se s duchem nad hmotou, nemá nic společného s tímto světským světem. Žádná ztráta či zisk v tomto světském světě jej neovlivní. Je duch; jeho budoucnost je ve světě duše a nemá nic společného s tímto materiálním světem, ať už je správný či špatný. Je již upevněn ve vědomí, že je řádnou duší a nemá nic co do činění s hmotou. A tak sám v sobě cítí uspokojení. Je atmarama: sebeuspokojený; ani nenaříká, ani po ničem netouží. Dojde-li ke ztrátě, naříká? Ne. Myslí si: To nic není, je to pouze hmota." A když něčeho nabyde, není nadmíru rozradostněn, neboť je to pouze hmota; není to nezbytné ani důležité. Nyní může začít opravdová oddaná služba. Jeho duše může začít žít v duchovní sféře s čistým služebnickým postojem, nesmíšeným s žádnou světskou žádostí. Když člověk dosáhne duchovní úrovně, dostane příležitost praktikovat vyšší typ služby.
Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: "Toto je také podřadné. Takový člověk je pouze na okraji oddané služby; ,nemá žádné zásadní spojení s oddaností. Nevstoupil do sféry bhakti; pouze čeká v okrajovém postavení, u dveří. Může dosáhnout bhakti, ale ještě ji nedosáhl. Jeho negativní síly jsou u konce, přesto však je pouze u dveří, ještě nevstoupil. Může vstoupit a nemusí. Pokud něco odtud získá, tak to bude čisté. Je však stále jen u dveří.

Nad duchem: "Jdi hlouběji."

Rámánanda Ráj poté řekl: jnane prayasam udapasya namanta eva: "Je velmi těžké překročit kouzlo poznání." Myslíme si: "Chci všemu nejprve porozumět, a potom budu jednat." V tom tkví podezíravost a vypočítavost. Než budeme jednat, chceme vše zcela poznat; pouze tehdy budeme riskovat náš kapitál. Ego, "já" je velmi silné a chce mít účet ze svých ztrát a zisků. Myslí si: "Já jsem pánem. Klíč je v mých rukou, chci vše vyzkoušet, chci to vše poznat. Vím, co je pro mne dobré." A tak sami sebe považujeme za pány, ne služebníky, a z této pozice pána se tážeme.
Jestliže vůbec chceme vstoupit do sféry Pána, kde je nám vše nadřazeno, je třeba se vzdát této spekulativní mentality. Nikdo se nám tam nebude snažit něco vysvětlovat, myslíce si, že jsme jejich pány. Nikdo nás nebude ujišťovat: "Ano, nic neztratíte. Váš zisk bude veliký." Můžeme si myslet: "Jsem nezávislá samostatná bytost, proto na mém účtu nesmí být žádná ztráta. Musím zde stát se svou hlavou vztyčenou." To však nebude fungovat. Je třeba, abychom tam šli jako otroci, ne jako páni. Takový druh mentality je nezbytný: Musíme sklonit svou hlavu. Vše je nám tam kvalitativně nadřazeno, takže nemůžeme vše překračovat se vztyčenou hla­vou.

Božské otroctví

Musíme tedy vstoupit do oné transcendentální země, kde dokonce země, voda, vzduch, cokoli zde nalezneme, je vytvořeno z vyšší substance, než jsme my sami. Ti všichni jsou guruové a my jsme žáci. Ti všichni jsou páni a my jsme služebníci. Musíme vstoupit do země, kde vše je naším pánem. Budeme se muset podřídit. To bude naše pravá kvalifikace. Co nám bude nařízeno dělat, to budeme muset udělat. Tam si nebudeme tolik cvičit náš mozek. Pro mozek tam není místa; každý tam má mozek pokročilejší než my. Našeho mozku tam není třeba; pouze naše ruce jsou potřebné. Manuální práce se tam žádá, ale mozku je tam dost. Chceme-li, můžeme do oné země vstoupit. Je to země našeho otroctví. Proto je třeba, abychom své mozky nemilosrdně opominuli a berouce pouze svá srdce, přiblížili se a vstoupili do oné země.
Měli bychom si myslet: "Jsem bezvýznamný jako komár," tak jak uvažoval Pán Brahmá, když šel do Dváraky navštívit Pá­na Krišnu. A nejde jen o přechodnou dobu; né že člověk zaujme pokorný postoj, udělá svou práci a pak se vrátí. Ne, ne. Toto bezvýznamné postavení budeme muset přijmout navěky. Samo­zřejmě, že se nadějeme toho, že budeme vzděláváni o vědomí Krišny: jak je prospěšné, jak je vznešené, jak je pro nás užitečné. Bude nám dovoleno upřímně se tázat, pariprašna. V transcen­dentální sféře je nám každý přítelem. Přijdou nám na pomoc aby nám pomohli pochopit, že oddaná služba je krásná a že vědo­mí Krišny je nejlepším způsobem života. Oceňovat je třeba náš cíl a čistotu úmyslu; ne naše vnější postavení. Ti, kdo rekrutují pro onu stranu, budou brát v úvahu především čistotu našeho úmyslu, spíše než naše současné postavení a naši kapacitu. A přestože se zdánlivě jeví, že se staneme otroky, výsledek je právě opačný. Dokážete-li přijmout takový postoj odevzdanosti a otroctví, pak ten, kdo nikdy nemůže být poražen, bude poražen. Přijdou k vám přátelé a pomohou vám. Přijdou sádhuové a pomohou vám po­chopit, kde se máme stát otroky, neboť Krišna má Své otroky nesmírně rád. Je Pánem otroků a někdy se Sám chce stát otro­kem Svých otroků (gopi-bhartuh pada-kamalayor dasa-dasanu­dasah). Toto je klíč k úspěchu, a my můžeme dosáhnout nejvyš­šího zisku skrze tento postoj.
Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl Rámánandovi Rájovi: "Ano, to je pravda. Neporazitelný je přemožen odevzdaností. Můžeme se Ho zmocnit. Přijímam toto jako základní úroveň božské lásky: dáváním můžeme získat tolik, kolik riskujeme. Nakolik riskujeme dát sami sebe, natolik můžeme požadovat od onoho neporazitelného a nekonečného." Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: "Přijímám toto jako počátek šuddha-bhakti, čisté oddané služby. Jdi však dál."

Věda rasy

Rámánanda Ráj vysvětlil, že odtud se všeobecně v hru­bých rysech rozvíjí čistá oddaná služba, a když se stane vyzrálejší, musí přijmout podobu šánta, neboli neutrality, dásja, služebnictví, sakhja, přátelství, vátsalja, rodičovské lásky a mádhurja rasy, manželské lásky. V šánta rase existuje oddanost nisthá, kdy si dotyčný myslí: "Nedokáži se odtrhnout od tohoto vědomí nepře­tržité odevzdanosti pravdě."
Neutralita se rozvíjí do dásja rasy, touhy konat nějakou službu. Když oddaný není uspokojen pouze pasivním postojem a prokazováním úcty Nejvyšší Autoritě, chce Jím být použit. Očekává Pánův pokyn modle se, aby jej Pán zaměstnal. Když je dotyčný natolik prostoupen oddaností, že chce být použit Pánem jakýmkoli způso­bem, tento stav je znám jako dásja rasa, neboli oddanost v duchu služby. Dále existuje sakhja rasa, oddaná služba v přátelství.

Bůh Přítel

Když se v dásja rase přidružuje k službě důvěrnost, vzniká o něco vyšší stupeň. Všeobecně se zasloužilí věrní služebníci stá­vají služebníky důvěrnými, a tak když ke službě přistoupí stupeň důvěrnosti, stává se tato sakhja rasou, neboli oddanou službou jako přítel Pána. Nejprve je tu nisthá, oddanost, podřízení se, pak chce být oddaný použit pro Jeho uspokojení. Poté je využit dů­věrně, a pak nastupuje přátelská služba, sakhjya rasa. Na Vaikun­tě, kde je Pánu Nárájanovi slouženo v duchu kalkulativní odda­nosti, se nachází pouze šánta rasa, dásja rasa a částečná sakhja rasa, ale není zde možná úplná důvěrnost. Posvátná bázeň, úcta, nádhera, velkolepost, pompa, pocit obav - to vše zmizí, když roz­vineme s Nejvyšším Pánem ještě důvěrnější vztah. V té době se předmět našeho uctívání či lásky tak či onak mění. Poté se z Vai­kunthy cítíme být přitahováni do Ajodhji, božského příbytku Pána Rámačandry, kde existuje neutralita, služebnost a přátelství s Vibhíšanou a Sugrívou. Zde také nalezneme vátsalja rasu, rodičovskou lásku Božství.

Bůh Syn

Ve vátsalja rase se důvěrnost rozvíjí do takového stupně, že služebníci se považují za ustanovené ochraňovat předmět svého uctívání. Rodičovská láska je také službou. Ačkoli se zdá, že rodiče jsou pány situace, ovládajíce Pana jako svého syna, někdy mu hubujíce a trestajíce Ho, tento náhled je vedlejší. Dokážeme-li proniknout do hloubky jejich služby, nalezneme nesrovnatelnou lásku nejobzvláštnějšího typu. Navenek Pána kárají a trestají, avšak ve skutečnosti jsou naplněni hlubokým zájmem o dobro předmětu své služby. Vátsalja, neboli rodičovská láska k Božství, je zvláštním druhem božské lásky. V Ajodhje vidíme z vátsalja pouhý náznak, a ten je téměř zanedbatelný.

Mathurá: koncepce Krišny

Rúpa Gósvámí přeskočil z Vaikunthy do Mathury jedním krokem. Ve své Upadešámrtě (9) píše: vaikunthaj janito vara madhu-puri tatrapi rasotsavad. ,Mathurá je nadřazená Vaikuntě, neboť se zde zjevil Pán Šrí Krišna." Zde je vše ukázáno jasně a zá­sadním způsobem. V Mathuře nalezneme Krišnovu koncepci Božství. Jedním skokem přešel z Vaikunthy ke koncepci Krišny. Sanátana Gósvámí však vyplnil mezeru. Ve své knize Brhad­-Bhágavatamrta praví, že na cestě do Mathury je Ajodhjá, du­chovní království Rámy a zde se nachází sakhja a vátsalja rasa.
Avšak Rúpa Gósvámí jde do Mathury přímo. Říká: "Pojď do Mathury, zde nalezneš sakhja a vátsalja rasu jasně zřetelné. Poukázal zde na přítomnost sakhja rasy. Oddaní si hrají s Krišnou, někdy vylezou na Jeho ramena a někdy Mu snad dokonce i uštědří políček. Avšak ačkoli se s Ním takto přátelí, jejich srdce jsou plna zvláštního druhu služebného postoje. Toto je kritériem: vzdali by se tisíckrát svého života, jen aby vytáhli trn z Jeho chodidla. Dokázali by se tisíckrát obětovat pro nejmenší uspokojení svého přítele. Považují Jej za tisíckrát cennějšího než svůj vlastní život. Také ve vátsalja rase je podobné kritérium: Miliónkrát by položili svůj život za ten nejmenší ze zájmů předmětu jejich uctívání. Nalézá se zde taková náklonnost.
A poté z vátsalji pokračuje vývoj do manželské lásky (mádhurja rasa), všezahrnující rasy, která obsahuje věrnost (šánta-nisthá), služebnost (dásja), přátelskou důvěrnost (sakhja), a rodičovskou lásku (vátsalja rasa). Avšak celková odevzdanost každého atomu naší existence k uspokojení Krišny se nachází v mádhurja rase, jež zahrnuje všechny ostatní rasy.

Manželská sféra

A mádhurja rasa je ještě povýšena, je-li zahalena formou parakíja, neboli mileneckého vztahu. V parakíja rase gopíe ris­kují vše pro službu Krišnovi. Parakíja rasa má dvě podoby: v jedné neexistují žádné závazky; k setkání může dojít nebo nemusí. A pak, neboť toto setkání je velmi vzácné, stává se daleko sladším. Existuje ještě další druh parakíja rasy: říká se, že běžné jídlo, které Krišna uloupí, Mu mnohem více chutná. Chápeme-li tento způsob, pak jej můžeme aplikovat také v případě parakíja rasy. "Zrazuji společ­nost tím, že si beru, co chci. Kradu majetek někoho jiného." Pro subjektivní stranu je tento postoj lákavější.
A odevzdaná strana riskuje vše: Své dobré jméno, spole­čnost, budoucnost a dokonce diktát náboženských Písem. Berou na sebe veškerý risk; tak jako jednou, když jsme byli v Madrasu, král Džaipuru daroval peníze na konstrukci chrámu. Peníze byly poslá­ny do naší hlavní kanceláře v Kalkatě. Z 5 000 rupií byla vydána první část 1 000 rupií a stavební práce započly, když jsme z na­šeho hlavního centra vyslali prvního dělníka. Poté jsme Mádhava Mahárádž a já byli posláni do Madrasu, kde jsme se dozvěděli, že král brzy přijede. Abychom mu mohli ukázat nějakou vykonanou práci, zvýšili jsme do určité míry stavební úsilí, aby králi mohlo být řečeno: "Vaše peníze byly užity a nyní je potřeba další částky." Abychom to mohli učinit, vzali jsme si půjčku. Půjčili jsme si na cihly a i další věci a stavba vzrostla o další stupeň.
Když jsme o tom psali našemu Guru Mahárádžovi, v duchu jsme se obávali, že nás pokárá: "Proč jste si vzali půjčku?" Místo toho projevil uznání: "Dali jste v sázku svou budoucnost ve službě Krišnovi. Vzali jste si půjčku a to znamená, že ji budete muset spla­tit, takže jste zapojili i svou budoucí energii do služby Krišnovi. Bu­dete muset vybrat peníze a splatit půjčku, je to tedy služba s riskem do budoucna." Gopíe vědomě riskovaly svou budoucnost: "Neu­poslechly jsme nám nadřízené osoby ani příkazy Véd; to, co děláme, neschvaluje ani společnost, ani náboženské knihy. Naše budoucnost je černá." Přesto nemohou než sloužit Krišnovi. A tak, vaikunthaj janito vara madhu-purí tatrapi rasotsavad. Janito znamená vatsalja rasa a mádhurja rasa ve Vrndávaně: radha-kundam ihapi gokula-pateh. Také v mádhurja ra­se se objevují tři skupiny: Nejvšeobecnější Vrndávana, vybrané sku­piny na Govardhanu a nevyšší skupina u Rádhá-kundu. To vše bylo vyjeveno mezi Rámánandou Rájem a Šrí Čaitanjou Maháprabhuem.

Rádhá: královna gopií

Poté Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: "Pokračuj." Pak začal Rámánanda Ráj popisovat druh služby, jež poskytuje Rádhárání v mádhurja rase. Její oddaná služba je řádově vyšší než služba všech ostatních gopií. Radham adhaya hrdaye tatyaja vraja­ sundarih (Gíta-Góvinda 3.1 - Džajadéva Gósvámí). Celou skupinu gopií lze zredukovat na jednu: Šrímatí Rádhárání. Jaký to z Ní vy­chází obzvláštní druh služby?! A Krišna, Původní Osobnost Božství (svayam rúpa) se nachází pouze po boku Rádhárání. Po boku os­tatních gopií je to prabhava prakasa, plenární expanze; ne sva­yam rúpa, původní podoba. Taková je vlastnost Šrímatí Rádhárání. Měli bychom tomuto nejvyššímu ideálu oddané služby projevit svou nejhlubší úctu.

Rádhá-Krišna: spojení v odloučení

Nakonec Šrí Čaitanja Maháprabhu položil poslední otázku: "Dokážeš uvést ještě něco více než toto?" Rámánanda Ráj poté řekl: "Žádáš mne, abych cokoli řeknu, doložil citací Písem, ale zde nebudu schopen citovat žádné Písmo. Přesto do mne vstupuje nový pocit a chceš-li jej znát, mohu ti o něm říci." Tímto způsobem Rámánanda Ráj složil jednu píseň. Uvedl tuto píseň slovy: "Bu­deš-li potěšen či ne, nevím, ale domnívám se, že existuje stupeň, který je ještě lepší než setkání Rádhy a Góvindy." Existuje stupeň, kdy oba dva, pozitivní i negativní, jsou spojeni. A jeden hledá dru­hého v sebezapomnění. Toto hledání jedné strany druhou je
velmi silné a intenzivní. Ten druh lásky se zdá ještě vznešenější. Spojení v odloučení. Rádhá a Góvinda jsou tak intenzivní ve svém hledání jeden druhého, že dokonce ztrácí vědomí o tom, zda jeden druhého mají. Rádhárání někdy cítí, že i když je Krišna přítomen před Ní, Ona Jej ztrácí. Ten pocit se stává tak intenzívním, jakoby Jej již ztratila. Jsou spolu, avšak obava, že jeden může ztratit druhého způsobuje, že jejich setkání je nesnesitelně bolestné; tak jako když se matka bojí, zda je její syn v bezpečí (anista-sankini bandhu-hrdayani bhavanti hi). Matka si myslí: "Ach, můj syn je pryč. Nestala se mu nehoda?" Tento strach z odloučení je projevem hluboké lásky.

Šrí Čaitanja Avatára

Kompozice Rámánandy Ráje naznačovala božskou podobu Šrí Čaitanji Maháprabhua, v kterém se spojují Rádhá a Góvinda, a to jako by si nebyli vědomi své separátní existence. Jeden hledá druhého. Krišna Sám překypuje pocity Rádhárání a jsou v tak hlu­bokém objetí, že jeden je ztracen v druhém. Poté Šrí Čaitanja Maháprabhu položil svou dlaň přes ústa Rámánandy Ráje a řekl mu: "Už ne více." Rasa-rája mahábháva - duí eka rúpa. Pán Šrí Krišna je zdrojem všeho potěšení, uspokojení, radosti i požitku a Šrímatí Rádhárání je ztělesněním extatické lásky k Božství. Tyto dvě podoby se sjednocují ve Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi.

Rasarádža:
Extáze sama

Maháprabhu odpověděl: "Jelikož jsi bezvýhradným odda­ným, ať pohlédneš kamkoli, vidíš jen Krišnu, nic jiného. Předmět tvého zájmu je přítomen všude." Rámánanda Ráj pravil: "Můj Pane, neklamej mne takto. Tak milostivě jsi sem přišel, abys očistil tuto nízkou osobu a budeš-li nyní jednat diplomaticky, nebudeš mít dobré vyhlídky. Nebudu naslouchat tomu, co říkáš. Přiznej Své skutečné postavení - Kdo jsi?" Maháprabhu řekl: "S pomocí své láskyplné oddanosti dokážeš poznat vše v tomto světě. Nic se nedokáže skrýt tvým láskyplným očím."Premanjana-cchurita-bhakti-vilocanena.
Poté Maháprabhu vyjevil svou totožnost: Vidíš-li, že jsem na povrchu zlaté barvy, pak tomu tak není. To je způsobeno do­tekem barvy Rádhárání. A koho se může Rádhárání dotknout, koho může blízce obejmout? Nikdy se nedotkne nikoho jiného, kromě Krišny. Nyní tedy víš, kdo jsem: Rasarádža - extáze sama, a Mahábháva - ten, kdo může vychutnávat nejvyšší rasu. Pohleď, jak jsou spolu prolnuti!
Rámánanda Ráj omdlel a klesl na podlahu. Nedokázal zůstat při smyslech. Poté dotekem své ruky jej Šrí Čaitanja Mahá­prabhu znovu přivedl k vědomí. Rámánanda se vrátil do svého předchozího stavu vědomí a uviděl před sebou sedícího sannjásina. Po krátké pauze Maháprabhu řekl: "Zůstaň zde, já nyní odejdu."
Později Rámánanda Ráj s Šrí Čaitanjou Maháprabhuem vedli ještě několik dalších hovorů a Maháprabhu mu řekl: ,Rámánando, po tu dobu, co budu žít, chci, abys byl v Mé společnosti." Rámánanda odpověděl: "Ano, musím přijmout útočiště Tvých loto­sových chodidel a žít tak po zbytek svého života."
Rámánanda později zařídil s králem Orissy, že se vzdal svého místa správce Madrasu a přišel do Jagannáth Purí. Téměř dva roky Šrí Čaitanja Maháprabhu cestoval po svatých místech Jižní a Západní Indie a nakonec se vrátil do Purí, kde se znovu setkali.

Transcendentální šílenství

Poté šel Maháprabhu přes Bengálsko do Vrndávany. Uběhlo šest let a Advaita Prabhu se téměř rozloučil s Maháprabhuem, řka: "Naše zábavy zavádění zpívání Haré Krišna mahá-mantry jsou u konce." Tehdy počal Maháprabhu projevovat nepřetržité příznaky vychutnávání Krišna-premy, extatické lásky ke Krišnovi, a to po dvanáct let. Svarúpa Dámodara a Rámánanda Ráj, kteří jsou Lalitou a Višákhou, dvěma základními gopiemi asistujícími Rádhá­rání, byli Maháprabhuovými nejdůležitějšími společníky během tohoto období. Tehdy zde bylo vyjeveno tolik o hlubokých pocitech božské lásky. Nikdy v historii světa ani v žádném Písmu nebylo za­znamenáno, jak láska takové vnitřní intenzity může vytvořit takto korespondující vnější symptomy. Ty byly ukázány Rádhárání a po­zději Šrí Čaitanjou Maháprabhuem.
Maháprabhu při Svém praktikování také vyjevil, jak Krišna­-prema, láska ke Krišnovi, může hrát s člověkem jako s loutkou. Ně­kdy Jeho nohy a ruce nepochopitelně vstoupily do Jeho těla a jin­dy se Jeho klouby oddělily a Jeho transcendentální tělo se jevilo prodloužené. Někdy celé jeho tělo zbělelo a On ležel v bezvědomí, dýchaje tak pomalu, že Jeho dech nebylo možné cítit. Tímto způ­sobem ukázal mnoho úžasných projevů extáze.
Svarúpa Dámodara, osobní sekretář Šrí Čaitanji Mahá­prabhua, vysvětlil význam Jeho zjevení ve svých memoárech, které byly zachyceny V Čaitanja-čaritámrtě Kavirádži Gósvámího. Zde píše:

radha krsna-pranaya-vikrtir hladini saktir asmad
ekatmanav api bhuvi pura deha-bhedam gatau tau
caitanyakhyam prakatam adhuna tad-dvayam caikyam aptam
radha-bhava-dyuti-suvalitam naumi krsna-svarupam

Někdy jsou Rádhá a Krišna spojeni, jindy jsou odděleni. Od­děleni jsou v Dvápara-juze a v Kali-juze jsou spojeni jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Oba jsou věčným projevem téže Absolutní Pravdy. Léto, podzim, zima a jaro pokračují v cyklickém pořadí. Nedá se říci, že léto je začátek a zima přichází později. A tak zábavy Šrí Rádhy a Krišny jsou sehrávány věčně. V dávných dobách se někdy Rádhá a Krišna oddělili a ukázali Své zábavy. Znovu oba dva, síla a vlastník síly jsou spojeni v těsném objetí jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Ovládající a ovládaná polovička se mísí a dochází k mimořádným extatickým projevům. Krišna je přemožen Svou silou a On Sám hledá Své vlastní Já: krsnasya atmanusandhana. Krišna Sám hledá Šrí Krišnu, Realitu Překrásného. Vliv Rádhárání na Krišnu Jej přetvořil na oddaného a On hledá Sám Sebe. Sladkost vychutnává Samu Sebe a stává se šílenou. Je to živoucí sladkost; ne mrtvá či statická, ale dynamická extáze - sladkost překypující životem. A On vychutnává Sebe, zosobnění radosti, extáze a krásy a tančí v pobláznění a Jeho provádění kírtanů znamená rozdávání této extáze ostatním. Vrcholná sladkost neboli ánanda je taková, že nic jiného neexistuje, co by mohlo vychutnat sebe a vyjádřit své vlastní štěstí takovou intenzitou. V Prema Dháma Deva Stotram jsem popsal Šrí Čaitanja Maháprabhua takto:

atma-siddha-sava lila-purna-saukhya-laksanam
svanubhava-matta-nrtya-kirtanatma-vantanam
advayaika-laksya-purna-tattva-tat-paratparam
prema-dhama-devam-eva naumi gaura-sundaram

"
Nejvyšší koncepce Absolutní Pravdy musí být také nejvyš­ším druhem ánandy, extáze. Maháprabhuův tanec vyjadřuje, jak je naplněn extází a Jeho kírtana je rozdáváním oné rasy. Budeme-li tedy vědecky zkoumat, kdo je Maháprabhu, musíme nakonec zji­stit, že je Konečnou Realitou. Je posedlý vychutnáváním Svého vlastního vnitřního nektaru a Jeho tanec povstává z Jeho transcendentální extáze. Sám pronáší svatá Jména, předávaje je os­tatním. Proto důkladným studiem postavy Šrí Čaitanji Mahá­prabhua nelze jinak, než Jej považovat za Svrchovanou Absolutní Pravdu ve Svém nejplnějším a nejdynamičtějším projevu."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s