Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Šrí Guru a Jeho milost (13)

3. března 2011 v 11:22 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Šrí Guru a Jeho milost

Kapitola třináctá

Životy světců

Šríla Šrídhar Mahárádž:
Ve své Čaitanja Šikšámritě Šríla Bhaktivinóda Thákura vysvětlil, že existují dva druhy oddaných na úrovni premaruruksu, počátečních stupních čisté božské lásky. Tyto dva druhy oddaných lze rozdělit na: viviktanandi a gosthyanandi. Gosthyanandi přirozeně tíhnou ke kázání, žijí mezi Vaišnavy. Druhá skupina, viviktanandi, upřednostňuje samotářský život. Zpívají Svaté Jméno Pána anebo meditují o Pánových zábavách. Tyto dvě skupiny jsou na vysoké úrovni oddané služby, nacházejíce se před stádiem čisté lásky k Bohu. Když dosáhnou nejvyššího stupně, kvalitativně mezi nimi neexistuje žádný rozdíl: jsou stejné. Cokoliv Krišna bude chtít, aby vykonali, s plným odevzdáním to provedou. Proto, nelze říci, že ten, kdo nemá kazatelskou tendenci je nižší Vaišnava. Bhaktivinóda Thákura rozdělil oddané, jenž jsou v stádiu před dosažením nejvyšší sféry do dvou skupin. Jedna je kazatelského typu a druhá samotářského typu, ale podle Šríly Bhaktivinódy Thákury, nemůžeme rozlišovat, že jedna je vyšší a druhá nižší. Podle Krišnovy touhy budou plnit Jeho vůli. Oddaní, od nichž Krišna vyžaduje, aby kázali budou kázat, ale ti, jenž se neradi zaměstnávají tímto způsobem, nemohou být označeni za nekvalifikované. Ti, kteří rádi káží, budou přirozeně vyzdvihovat kazatelskou skupinu. Jelikož jsou inspirováni Krišnou dělat tuto službu, jsou úspěšní. Krišna říká: "Acaryam mam vijaniyan - Je to má ispirace, která může osvobodit pokleslé duše." Kohokoliv Krišna přijme, ten Mu může porozumět - ostatní ne (yam evaisa vrnute tena labhyas). Když Krišna pověří Svou silou Vaišnavu, skrze kterého chce osvobodit mnoho pokleslých duší, pak se to Jeho vůlí stane. Nenajdeme, například Svarúpu Dámodaru jak rozsáhle káže. Rovněž Rámanandu Ráje nenajdeme jak káže ode dveří ke dveřím, aby získával žáky. A naopak, Nitjánanda Prabhu a ostatní to dělali. Krišna vybírá Své nástroje podle vlastní touhy.
Kavirádž Gósvámí se modlí: vande ham sri guroh sri yuta pada kamalam sri gurun vaisnavams ca: Nejprve vzdává své poklony duchovním mistrům, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s pokleslými dušemi. Potom říká: sri rupam sagrajatam: Vzdává své poklony šástra guruům. Šrí Rúpa a Šrí Sanátana se nestýkali s veřejností, aby kázali, ale dali Písma pro kazatele. Šástry, pravidla a regulace a ontologické otázky - všechny tyto věci dali Rúpa a Sanátana. Nejsou snad uttama-adhikárí? Nestýkali se přímo s lidmi, ale jak chtěl Šrí Čaitanja Maháprabhu, položili základy pro kázání Gaudíja Vaišnavismu. Jsou šástra guruové, duchovní mistři, kteří dali zjevená Písma.

Duchovní drahokamy přání

Krišnadás Kavirádž Gósvámí nejdříve vzdává své poklony guruům - kazatelům, poté šástra guruům a dále Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi, jenž se Svými společníky a parafenálií zavedl ve světě novou pravdu. Postupně vzdává svou úctu pěti druhům duchovních mistrů a nakonec vzdává své poklony lotosovým nohám Šrí Šrí Rádhy a Góvindy a všem gopíím, v čele s Lalitou a Višákhou (sri radha krsna padan saha-gana lalita sri visakhanvitams ca). A tak, šástra guruové vykonávají tu práci, kterou jim vnukl Šrí Krišna. Nepřicházejí do přímého kontaktu s pokleslými dušemi. Proto nemůžeme říci, že když přímo nekáží pokleslým duším, že nejsou sparsa-mani neboli drahokamy přání. Takové tvrzení by bylo jen vyjádřením naší stranickosti ke kazatelské skupině.
Musíme vložit víru v duchovního mistra. Musíme mít víru, že jakákoliv činnost, kterou on vykonává, je vykonávána Nejvyšším Pánem, že Krišna přišel kázat Sám o Sobě skrze našeho duchovního mistra. Musíme se snažit vidět Krišnu v guruovi, a guruovo jednání vidět jako úmysl nás osvobodit. To nás povzbudí.
Ale i přesto je to relativní pohled. Ze zcela nestranného pohledu, můžeme klasifikovat gurua podle jeho realizace jako středně pokročilého oddaného, madhyama-adhikárího, anebo nejpokročilejšího oddaného, uttama-adhikárího. Mezi služebníky Krišny, tíhnou někteří k Rádhárání, někteří k Čandrávalí, a někteří zůstávají mezi. Někteří oddaní jsou více přitahováni k Vraja-líle, někteří ke Gaura-líle, a někteří zůstávají mezi. Taková je povaha Pánových zábav. Tyto rozdíly budou existovat věčně.

Gaura-lílá: vyšší než Krišna-lílá

Někteří oddaní mají povahu kazatelů, zatímco jiní mohou upřednostňovat službu v ústraní. To však neznamená, že ti, jenž se vyznačují kazatelskou povahou stojí výše než ti, kteří jsou uzavřenější. To nemůžeme říci. Obě skupiny by měly být posuzovány podle stupně jejich odevzdání a přijímání Krišny. Jak Gaura-lílá, tak i Krišna-lílá, zastávají na Gólóce nejvyšší místo; pokud jsme ale natolik odvážní a prosazujeme, že díky své velkodušnosti (jelikož rozdává sama sebe) stojí Gaura-lílá výše než Krišna-lílá, pak by jí měla být přikládana větší důležitost. V tomto ohledu stojí nad Krišna-lílou. A pokud striktně následujeme tento bod, pak budeme přirozeně oceňovat kazatelskou skupinu Vaišnavů, neboť jejich práci budeme považovat za nejprospěšnější ve vesmíru (loka hitaya ca).
"Kazatelé jsou šťastnější, neboť skrze ně se Krišna snaží vysvobodit mnoho pokleslých duší." Relativní pohled na to může být takovýto: "Gaura-lílá je nad Krišna-lílou. Proč? Protože je rozsáhlá a široká; je přístupná pro všechny. V Gaura-líle, Krišna rozdává Sám Sebe pokleslým." Je to něco navíc než v Krišna-líle. Pak kdekoliv shledáme, že se díky štěstěně někdo stal prostředníkem, který pozdvihl pokleslé duše, budeme ho více oceňovat. Důvodem, proč jsou kazatelé všeobecně považováni za šťastnější může být, že považujeme Krišnu za lepšího když káže, než když si hraje ve Své skupině.
Přirozeně budeme upřednostňovat kazatele, kteří přinesli vědomí Krišny mezi nás. Krišna si vybral jisté oddané za Své prostředníky, aby o Něm kázali pokleslým duším. A to je v naší současné pozici pro nás vhodnější. Když tedy budeme uvažovat tímto způsobem, pak můžeme prohlašovat, že pokleslé duše jako my, budou přikládat více důležitosti těm, kteří se stali příčinou našeho osvobození. Myslet si, že někteří prostředníci jsou lepší než ostatní, neboť jejich velkodušnost je patrnější než u druhých, je z konečného hlediska reality jen relativní pohled.
Přestože někdy můžeme posuzovat Vaišnavy podle jejich různých činností, ne vždy budeme mít pravdu, neboť oddaného vybírá pro určitou službu Pán a cokoliv Pán chce, udělá Svou vůlí skrze něho. To je hlubší pohled: je to Jeho volba. Někdy volba přichází k A, někdy k B a někdy k C. Všichni jsme určeni k službám Pánovy nekonečné vůle, a podle Jeho sladké vůle, podle toho, jak nás chce Krišna použít, budou naše činnosti úspěšné. To je absolutní hledisko. Něměli bychom mylně spojovat úspěch s prostředníkem; má na tom také nějakou zásluhu, avšak musíme si být vědomi hlavně toho, že v pozadí je Krišna. Vždy si musíme být vědomi, že božská vůle, nejvyšší vůle, pracuje skrze nás. A tak bychom neměli příliš posuzovat oddaného podle vnějšího jednání.

Bábádží a kazatelé

Gaur Kišor Dás Bábádží Mahárádž nekázal, ale jeho žák, náš duchovní mistr, Šríla Bhakti Siddhánta Sarasvatí Thákura Prabhupáda, kázal ve velkém stylu. Šríla Lokanátha Gósvámí nekázal vůbec, avšak víme, že kázání jeho jediného žáka, Šríly Narottamy Dáse Thákury, bylo velice rozsáhlé. Proto by Vaišnava neměl být posuzován podle množství práce, kterou navenek vykazuje. Jeho úspěch závisí na božské vůli. Krišna uděluje službu určité osobě podle Svého vlastního výběru a obdaří tuto osobu schopnostmi, aby tuto službu vykonala. Existuje mnoho příkladů.
Šríla Nitjánanda Prabhu kázal široko daleko s velkou silou po celém Bengálsku, ale o Šrílovi Gadádharovi Panditovi, přestože navenek zdánlivě nevykonával službu v líle Šrí Čaitanji Maháprabhua, se říká, že je Rádháráninou bhávou, inkarnací transcendentálních sentimentů. Náklonnost Gadádhary Pandity k Maháprabhuovi přesahuje všechny ostatní. Čili, neměli bychom posuzovat postavení Vaišnavy pouhou velikostí jeho vnějších činností. Samozřejmě, nemůžeme ignorovat službu, kterou poskytuje oddaný. Je to vznešená věc, je to velká věc, ale v konečném smyslu je klíč v rukou Pána (ekala isvara krsna ara saba bhrtya).

Tancující Krišna

Krišna je kořenem všeho, a po čemkoliv touží, se Mu splní. Krišna chce tancovat s určitým služebníkem, a on pak úspěšně tancuje podle Jeho sladké vůle. Krišna je ovladatel. Klíč je v Jeho rukou. Řídí všeobecné i specifické jednání. Když tomu porozumíme, můžeme se ochránit od pratisthy, neboli falešné prestiže, žízni po jménu a slávě.
Aby nás naučil, že není jednoduché rozpoznat pravého Vaišnavu podle jeho vnějšího oblečení a chování, Gadádhara Pandita zdánlivě neporozuměl postavení Pundaríky Vidjánidhiho, vznešeného společníka Pána.
Gadádhara Pandita byl pozván Mukundou Dattou, aby společně navštívili Pundaríku Vidjánidhiho. Mukunda Datta pocházel z té samé vesnice jako Pundaríka. Mukunda ho dobře znal a tak poprosil Gadádharu Panditu: "Chtěl bys vidět skutečného Vaišnavu?" Gadádhara Pandita odpověděl: "Ano. Vždy dychtím po daršanu se skutečným oddaným." Poté šel s Mukundou Dattou do domu Pundaríky Vidjánidhiho, ale to, co tam uviděl ho velmi překvapilo. "Co to má znamenat?" myslel si. "Vidím aristokrata s kudrnatými navoněnými vlasy, v módním knížecím oblečení, kouřícího dýmku, která je ozdobena zlatou dekorací, a celým pokojem se nese sladká vůně. On je Vaišnava?"
Mukunda Datta porozuměl Gadádharovu srdci a začal zpívat verš ze Šrímad-Bhágavatamu (3.2.23):

aho baki yam stana-kala-kutam
jighamsayapayayad apy asadhvi
lebhe gatim dhatry-ucitam tato 'nyam
kam va dayalum garanam vrajema

"Ó jak úžasné! Sestra Bakásury (Putaná), toužíce zabít Šrí Krišnu, si pomazala jedem svá ňadra a donutila Krišnu pít své mléko. Přesto ji Pán Krišna přijal za Svou matku, a tak dosáhla cíle náležícího Krišnově matce. Kde jinde bych měl hledat útočiště než u nejmilostivějšího Šrí Krišny?"

Válení se v extázi

Když to Pundaríka Vidjánidhi slyšel, velice zvážněl. Ztrnul, a jeho tělo se začalo chvět. Celá atmosféra se změnila. Začal rozhazovat rukama i nohama sem a tam. Zahodil svou dýmku a začal se válet po posteli, trhajíce své hedvábné oblečení a hedvábné povleky, a vytrhával si své překrásné kudrnaté, ozdobené vlasy. Potom začal naříkat: "U koho jiného bych měl přijmout útočiště než u nejvelkodušnějšího Pána? Kde jinde bych našel útočiště když ne u Něho?" S těmito slovy se v extázi válel po podlaze.
Po dlouhé době se nakonec uklidnil a Gadádhara si pomyslel: "Co jsem si to myslel o této velké osobnosti? On má tolik lásky ke Krišnovi. Přestože se navenek jeví jako obyčejný člověk, otrok přepychu, uvnitř je velkým oddaným. Jak velkou lásku má ke Krišnovi!" Na to si začal myslet: "Spáchal jsem Vaišnava aparádhu, přestupek vůči velkému oddanému. Jak se mohu zachránit? Špatně jsem o něm smýšlel. Jaký je lék na tento přestupek?" Takto přemýšlel, a pak řekl Mukundovi: "Dopustil jsem se přestupku vůči tomuto velkému mahátmovi. Jak se z toho mohu dostat? Přemýšlím o tom, že ti, jenž se připojili k této linii formálně přijali nějakého učitele, zatímco já jsem doposud od žádného Vaišnavy zasvěcení nepřijal. Jestliže přijmu zasvěcení od něho, odpustí mi mé přestupky. Odevzdám-li se jeho svatým nohám, pak ode mne nepřijme žádný přestupek. Jen tehdy mi může být můj zločin prominut. Ale musím se poradit s mým Pánem Gaurángou Maháprabhuem." A tak odešel za Šrí Čaitanjou Maháprabhuem, aby se s Ním poradil.
Ještě předtím byl Šrí Čaitanja Maháprabhu spatřen jak volá jméno Pundaríky a naříká: "Pundaríko, můj otče! Pundaríko! Kde jsi?" Takto začal znenadání plakat. Obyčejní lidé tomu nemohli porozumět a začali se Ho ptát: "Kdo je ten Pundaríka? Za kým Pán tak naříká? Proč Nimái Pandita naříká: 'Pundaríka! Pundaríka!'?"
Za pár dní přišel Pundaríka z jiné vesnice do svého domu v Navadvípu. Mukunda Datta žil ve stejné vesnici, proto Pundaríku znal. Když se oddaní dotazovali: "Kdo je tento Pundaríka?," Mukunda Datta odpověděl: " Pundaríka má malý pozemek, je to zámožný, ženatý muž."
A tak se Gadádhara Pandita zeptal Šrí Čaitanji Maháprabhua na Pundaríku Vidjánidhiho, řka: "Spáchal jsem přestupek vůči velkému Vaišnavovi, Pundaríka Vidjánidhimu, a tak pro mé vlastní duchovní dobro, cítím potřebu od něho přijmout zasvěcení. Nemohu však udělat nic, bez toho abych se s Tebou neporadil a nezískal Tvůj souhlas. Proto se Tě ptám: 'Co mám dělat?'"
Šrí Čaitanja Maháprabhu přijal tento nápad, řka: "Ano, to je velmi dobré. Musíš ho přijmout za svého gurua." Autoritativní zdroje praví, že Pundaríka Vidjánidhi byl otcem Rádhárání, že byl inkarnací Vrišabhánua Mahárádže. A tak Gadádhara Pandita přijal zasvěcení od Pundaríky Vidjánidhiho. Z tohoto přikladu se můžeme poučit, že bychom neměli zbytečně posuzovat oddaného podle jeho vnějších činností.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s