Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Útěcha domova - Úvod do vnitřního naplnění a jeho uskutečnění (2)

12. března 2011 v 15:50 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Útěcha domova

Souhlas vlastního srdce

Náš domov je plný svobody a útěchy. Je to místo, kde dochází k přirozené transakci víry, pozornosti, lásky atd. Je nepochopitelné. Upanišady praví: "Nepokoušejte se pochopit nemyslitelnou sféru svým rozumem. Tato sféra skutečně leží mimo vaše schopnosti. Spadá pod jiné záko­ny. Vaše matematické výpočty a závěry se zabývají složkami, rovinami a trojrozměrnými tělesy, které náležejí do tohoto světa. V současnosti jste člověkem ve světě hmoty a váš kontakt s jeho složkami a rovinami je pouze omezený a abstraktní. Jak tedy můžete uvažovat o vyšších věcech, o kterých nic nevíte? Způsob života a zákony oné země jsou vám zcela neznámé, a proto se o nich nemůžete snažit diskutovat. Ona sféra je zcela jiné povahy."

Je-li vaše chápání omezeno na zákony vody, jak chcete uvažovat o vzduchu? Podobně, jsou-li vám známy pouze zákony vzduchu, jak můžete dělat jakékoli výpočty o sféře éteru? Nesnažte se proto vnášet do své experimentální laboratoře položky, které přesahují kapacitu vašeho rozumu. Bylo by to pošetilé.

Vyšší věci existují, ale průměrný člověk o nich v tomto světě neví. My je také zažíváme a poznáváme, avšak jen do jisté míry a úrovně. My nejsme schopni přijít na to, co je mimo náš dosah. Avšak jestliže k nám přijdou ti, kdo již onu sféru zažili, a poskytnou nám nějaké informace, pak můžeme srovnávat: "Tento člověk má určité zkušenosti z éteru a napsal o tom toto, a někdo jiný, který je také v této věci zkušený, o tom napsal jiným, specifickým způsobem." Takto můžeme dojít k určitému pochopení jejich pátrání a jejich skutečného spojení s předmětem.

Z oboru těch, kdo zkoumají dalekohledy, můžeme srovnávat jejich zjištění. Zkušenost jednoho badatele s jeho dalekohledem je určitého druhu. Podobně se můžeme poučit o zkušenostech ostatních s jejich specifickými dalekohledy. S našimi dostupnými informacemi získanými skrze jejich zkušenosti, můžeme být schopni dojít k závěru, že určitý dalekohled je silnější, jiný je ještě silnější pro určitý specifický účel, atd. Máme tedy částečnou možnost srovnávat, co bylo nad schopnosti našich smyslů zjištěno pomocí dalekohledu, ačkoli my sami dalekohled mít nemusíme.

Předmětem, který pojednává o vyšších věcech objevených "dalekohledem" mysli nebo "dalekohledem" duše, se zabývají Písma. Tento předmět je znám světcům a pro nás je nutné vyhledat jejich pomoc. V současnosti nejsme v takovém postavení, abychom tuto vyšší sféru mohli zakusit. Avšak později, s pomocí světců a Písem, až my sami budeme mít onen typ "dalekohledu", pak budeme takového zážitku schopni.

sve svehadhikare ya
nistha
sagunah parikirttitah

"Být pozorný ke své vlastní sféře víry je skvělé."

acintyah khalu ye bhava
nastam tarkena yojayet

,,Nepřipusťte, aby duch argumentace vše zastínil. Argumentace není vše. Jinými slovy, neznamená to, že je to východisko každé víry. Duchovní sféra je acintya, nepochopitelná. Přesto je třeba, abychom se snažili věcem porozumět podle našich schopností, víry a poznání. Především musí naše mysl přijmout to, že sladkost je sladká a pravda je pravdou, ať je to jak chce silné. Neměli bychom však žádnou mírou odtud měřit onu vyšší sféru.

Jestliže je někdo slepý a jiný vidí, je přirozené, že slepec bude hledat pomoc u vidoucího. My jsme také slepí k tomu, co je v nás. Proč bychom jinak hledali lékaře? Lékař může vidět to, co my nedokážeme. On stanoví diagnózu a my pak podstupujeme léčbu. Je přirozené, že v úctě k němu mu dáme něco za jeho pomoc. To vše dává smysl.

Guru je lékař, specialista, a my porozumíme jeho kvalifikaci, až poznáme, že to, co říká, je pravdivé, a ne pomyslné. Toto vidění bude záviset na stupni procitnutí oka. Bude-li slepec léčen schopným lékařem, nabude postupně zraku: "Ano, začínám pozvolna vidět. Mé oči nabývají zraku." Od té chvíle se již nebude více zajímat o spekulativní názory jiných slepých lidí, neboť bude mít sám schopnost vidět. S nabytím zraku pozná, že aplikovaný lék je skutečně účinný.

Podobně je tomu s vědeckým poznáním. Když Faraday objevil elektřinu, mnozí se mu smáli: "Co to je? Je to pouhá výstřednost. Jaký užitek můžeme mít z té elektřiny?"
Jednou jsem četl referát o demonstraci Faradayova experimentu, který dokazoval účinnost jeho objevu. Vyráběl přístrojem elektřinu a ukazoval, jak se tímto elektrickým proudem pohybují malé kousky papíru. Tento nový objev mnohé uspokojil. Jedna dáma však poznamenala: "Jaký ale, pane Faradayi, získáme z této vaší luxusní hry praktický užitek?"
Faraday odpověděl: "Madam, můžete mi říci, jaký užitek je z novorozence?" Chtěl tím říci, že když se dítě narodí, musíme se o ně nejprve starat a teprve až vyroste, bude možno jeho schopností plně využít. Stejně tak si někteří myslí, že vědomí Boha je pouhý přepych, móda nebo zábava, že nemá žádné praktické využití.

Avšak ti, u nichž se vědomí Boha prohloubilo, poznají, že všechny ostatní činnosti, jakkoli zdánlivě důležité, nemají žádnou cenu. Proč? Vždyť ve skutečnosti chceme především žít. Nechceme zemřít. Žití je hlavní a všeobecnou nutností nás všech. Nikdo nemůže popřít, že chce žít a nejen žít, ale i žít šťastně, řádně a vědomě. Navíc se chceme také vyhnout všemu utrpení, strádání, atd.

Člověk, v kterém procitne vědomí Boha, může jasně vidět: "Proč se každý v tomto materiálním světě tak honí? Každý touží po štěstí, ale všichni se ženou za fiktivní iluzí."
Štěstí nemůže nikdy spočívat ve smrtelných věcech. Provádíme transakce se smrtelným světem, ale to nám nemůže přinášet uspokojení. Je to jen ztráta naší energie. Co posbíráme na jedné straně, na druhé zmizí. Moudrý člověk by tento "princip života", tento způsob mrhání energií neměl ani přijmout, ani tolerovat.

Takový moudrý člověk je schopen vidět jinou, další sféru života. Chápe, že není účastníkem tohoto světského světa, který vidí jako místo hry. Cítí: jsem nesmrtelný. Jsem členem věč­ného světa, avšak nějakým způsobem jsem se zapletl do této světské stránky bytí. Jakmile se budu moci zbavit tohoto spojení, ocitnu se v přirozeném postavení." Zjistí, že on sám - duše, vnímatel, chápatel - je členem jiné země, ale že se zapletl do tohoto smrtelného, bolest působícího světa, světa strasti. Silou svého uvědomění může pokročit na cestě do nesmrtelné sféry.

Jakmile před námi vyvstane pozitivní důkaz, budeme s jistotou cítit: "Nyní vidím a cítím, že tento zážitek je veskrze opravdovější než svět kolem mne. Tento svět je nejasný, ale to, co nyní vidím a slyším, je mnohem skutečnější."

Přímá transakce s duší, s Bohem a zemí Boha je možná. V přítomnosti žijeme ve sféře nepřímé transakce: Nejprve oči, uši, atd., pak nashromážděná zkušenost vstupuje do mysli, aby mohlo dojít k zážitku tohoto světa. Avšak v případě duše můžeme vše cítit přímo, sami, bez pomoci jakéhokoli nástroje.

Duše může zřít sebe, může se zaměřit na sebe a introspekcí si uvědomit svoji pravou povahu. Procesem introspekce duše, bez pomoci jakýchkoli jiných přístrojů, bude přímo vnímat všechny možné koncepce sebe. Poté pozná své vlastní místo. Získá pojem o vyšším místě. Na této pozitivní straně zjistí: já neumírám."

Materiální sféra je sférou chybného pojetí a nedorozumění. Ve vyšší sféře však nedorozumění neexistuje. Jestliže tam jednou vstoupíme, naše pojetí, třebas i částečné, bude jasné a pravdivé. Kdokoli takovou zkušenost získá, bude přesvědčen a odhodlán jít dál.

Sokrates cítil, že duše je nesmrtelná. Jeho pocit byl tak silný, že svůj vlastní život v této světské sféře vůbec nepovažoval za cenný. Lhostejně se odpojil od tohoto světa, neboť s hlubokým přesvědčením věděl, že duše je nesmrtelná. Kristus si byl také jist svým Pánem a vůbec nevěnoval pozornost štěstí a radostem tohoto světa - netečně vše zamítl.

Mnoho věcí nepostřehnutelných tímto fyzickým okem lze vidět okem poznání. Jinými slovy je třeba přiznat, že oko poznání může vidět mnoho věcí, které fyzické oko vidět nemůže. Podobně existuje hluboké nazírání, pomocí něhož můžeme vidět jiným nadějnějším způsobem: "Pojď' a pohled'!" Oko nemůže vidět, když je zakryto šedým zákalem. Je-li však šedý zákal odstraněn, oko nabude opět schopnost vidět. Nevědomost je jako šedý zákal v našem oku, který způsobuje slepotu. Naše schopnost vidět je pouze povrchní, neboť hlubším nazíráním můžeme vidět mnohem víc. Toto oko, za kterým stojí oko poznání, může vidět mnohem víc, hlouběji a hlouběji. Náš zdánlivý zrak nemá žádnou cenu. Skutečná hodnota je v nazírajícím, který může vidět hlubším zrakem. Všichni však nejsou stejní: jsou tu moudří, moudřejší, ještě moudřejší... Je tu gradace a podle svých schopností nazírající vidí.

Je snadné vidět, že jsme nyní členy tohoto smrtelného světa. Ale jak jsme spojeni? Je to naše tělo, které je členem světského bytí. Dokážeme-li se povznést nad tělo, můžeme dojít k mysli, pak k intelektu a poté k duši. Zjistíme, že sféra, kde duše přebývají, je věčná a že duše sama je také věčná. Odtud se můžeme vydat hledat Nadduši, která je zdrojem všech našich myšlenek. Nadduše je přirovnávána k slunci, které je původcem všech paprsků světla. Když už jsme jednou našli paprsek světla, můžeme přistoupit k slunci, z kterého všechny paprsky vycházejí. Podobně z koncepce našeho vlastního já, znajíce sebe jako částice vědomí, můžeme zkoumat sféru nadvědomí, nadpoznání a nadexistence. Takto můžeme postoupit k prvotní příčině, zdroji všeho. Nemůžeme však postupovat pouze podle našeho vlastního rozmaru a svobody, neboť pomoc z oné sféry je nezbytně nutná. Tato pomoc přichází v podobě učitele - gurua, Vaišnavů a dalších prostředníků oné země. S jejich pomocí můžeme učinit spravedlivý pokrok k cíli.

V současnosti jsme jako páni všeho, co přehlédneme, ale to, co vidíme, je vše pomíjivé, smrtelné a reakční. Podíváme-li se pozorně, uvidíme, že vše nese své následky. Co dnes těší, promění se později v bolest. Proto musíme hledat správné postavení někde jinde, správné místo, kde můžeme mít svůj domov. Během tohoto hledání zjistíme, že opravdu svůj domov máme, a ten je zcela dokonalý.

"Domů. Zpět k Bohu, zpátky domů. Sladký, sladký domov." Tento pocit v sobě nalezneme, budeme-li mít to štěstí a bude nám zde dovolena malá účast díky milosti agitátorů oné země, prostředníků Pána. Budeme uvedeni do oné pravé země a získáme jasný důvěrný obraz o tom, jaký je náš skutečný domov. Takto se k našemu domovu budeme moci přiblížit.

Zpočátku se můžeme domnívat, že směřujeme do místa pro nás neznámého: "V mém současném světě jsou kolem mne nesčetné živé bytosti. Místo, kam se však nyní snažím ubírat, je pro mne nejisté. Zdá se neskutečným a abstraktním." Když však nastoupíme naši cestu, postupně zjistíme, že téměř veškerá existence je na oné straně, straně, kde všichni jsou pravdiví. Zjistíme, že tato materiální strana je velmi prázdná a omezená a že pravda je tu jen slabě přítomna.

Zde si můžeme myslet, že většina existence je zde a že odtud odchází do nesmrtelného světa jen velmi málo nesmrtelných duší jako Sokrates, Muhamed, Buddha, atd. Postupně však pochopíme, že vyšší svět je nekonečně větší než světská část, kterou zde vidíme a že tak, jako je na zemi určitá část lidí upoutána nemocí v nemocnici nebo uzavřena ve vězení a trpí, podobně část lidí je zde, v této světské sféře, jako za trest. Jakmile tohle pochopíme, pocítíme mnohem větší odvahu pokračovat a ještě s větší rychlostí poběžíme k našemu domovu. Pojďme domů! A čím blíže budeme k domovu, tím bude naše rychlost víc a víc narůstat. "Ach. Toto je můj domov!"

V současnosti jsme zaměřeni vně a taková je i naše mysl. Bezmocně se pohybujeme. Naše naděje spočívá pouze v milosti božských prostředníků. Přicházejí, aby nás pozvedli a varovali: "Co to děláte? Nechoďte tam. Je to země nebezpečí, země smrti. Pojďte se mnou, vezmu vás do země věčného nektaru." Tito prostředníci přicházejí, aby nás probudili z našeho spánku, z našeho nevědomého šílenství. Jsou to Vaišnavové (oddaní Pána), kteří také poskytli Písma popisující onu sféru a světce, kteří tam došli. Pomocí Písem se naše víra bude postupně prohlubovat, a následkem toho budeme stále více vyhledávat společnost světců, sádhuů. Tím pokročíme ještě rychleji.

Jen vlastní pocit je zárukou toho, zda člověk dělá pokrok, či ne. Hrdaye nabhya nujnato. Souhlas, že opravdu pokročil, přijde z jeho vlastního srdce. V opačném případě může být člověk chlácholivě unášen určitým směrem, z čehož po nějaké době pocítí pouze frustraci. Taková transakce není pravá, ale je klamná - je to lest. Ve jménu náboženství se děje mnoho takových věcí. Je to něco jako obchod. Ale to neznamená, že neexistuje skutečné duchovní poznání a vysvobození. Hrdaye nabhya nujnato -konečnou zárukou je souhlas našeho srdce: "Ano. To je opravdu to, co chci. Z nejzazšího nitra svého srdce cítím touhu tančit když zjišťuji, že takový pokrok je možný."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s