Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Útěcha domova - Úvod do vnitřního naplnění a jeho uskutečnění (5)

15. března 2011 v 10:51 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Útěcha domova


Šrí Guru a Jeho milost

Chybovat je lidské. Chybovat je nevyhnutelné pro každého člověka, neboť nejsme dokonalí. A přesto nikdo nechce zůstat nedokonalým. Ve všem živém je určitý prvek, který podněcuje k dokonalosti. Kdyby tomu tak nebylo, nic by nám nechybělo. Náš sklon tíhnout k dokonalosti je zajisté velice slabý a omezený; jinak bychom byli schopni dosáhnout tohoto cíle okamžitě. Naše omezená schopnost a sklon směřovat k dokonalosti poskytuje prostor pro někoho, kdo by nás vedl, pro Gurua.

Nedokonalý si uvědomí svou nedokonalost až tehdy, když potřebuje pomoci, a to od někoho dokonalejšího. Dokonalý není dokonalým, jestliže nemůže uplatnit Sám Sebe nebo pomoci druhým ze Své vlastní vůle. Takže vedení k dokonalosti, neboli Absolutní pravdě, je nezbytnou funkcí Samotného Absolutního, a duchovním pro­středníkem, skrze kterého se toto působení projevuje, je Šrí Guru, neboli Božský Vůdce.

Pro člověka, který hledá Absolutní Pravdu, je nezbytně nutné, aby se odevzdal guruovi. Někteří učenci jsou přesvědčeni: Když je možné rozvíjet vědecké bádání, proč by se nemohlo vyvíjet na podobném vnitřním podkladě take vyšší duchovní poznání? Tito lidé jsou neznalí té nejpodstatnější povahy Absolutního Poznání, a to, že On jediný je Absolutním Subjektem, a vše ostatní, včetně nás všech, je ustanoveno pouze jako objekt Jeho vševědoucího zření. Je nemožné, aby oko spatřilo mysl; může s ní mít určité spojení, ale pouze za předpokladu, že sama mysl stojí o to si ho povšimnout. Podobně naše spojení s Absolutním Poznáním závisí především na Jeho sladké vůli. My můžeme spoléhat pouze na Jeho prostředníka, neboli duchovního učitele, jehož prostřednictvím se On Sám rád rozdává.

Naše lidská společnost se svými nejskvělejšími formami vzdělanosti je pouze velmi nepatrnou částí Dynamického Absolutního. Jak se tedy odvažujeme doufat, že vyjma přímé a pozitivní metody zjevení pochopíme nebo dojdeme k nějaké představě o nadpřirozeném poznání Nepodmíněného Nekonečného? Všichni intelektuální velikáni shledali, že jsou pouhými trpaslíky před Absolutním, Vševědoucím a Všemohoucím, který si vyhrazuje právo rozdat Sám Sebe pouze prostřednictvím Svého vlastního prostředníka.

Jakkoli jsme však inteligentní a upřímní, měli bychom se vyvarovat, abychom se neodevzdali falešnému prostředníkovi. V této věci ovšem nemůžeme mnoho udělat, neboť v našem nynějším postavení jsme většinou vedeni svou předchozí samskárou, neboli získanou přirozeností: "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." I přesto, že jsme obvykle v zajetí svých zvyků, stále tu ještě do jisté míry existuje možnost svobodné volby, a to především v lidské podobě; jinak náprava není možná a trest se stává pouhou mstou. Skutečnost to může potvrdit: světlo nepotřebuje tmu, aby mohlo zářit. Neboť slunce si samo o sobě dokáže zjednat autoritu nad všemi ostatními světly. A stejně tak před tím, kdo má oči otevřené a zbavené předsudků, září Sadguru (pravý vůdce) nad všemi fenomenálními profesory.

Šrí guru
se projevuje především dvěma způsoby: v nitru, jako řídící zevnitř, a vně, jako vnější učitel. Obě funkce Absolutního pomáhají individuální duši - žákovi - dosáhnout absolutního cíle. V našem pokleslém stavu nedokážeme zachytit správný pokyn Vnitřního Vůdce, a proto je milostivé zjevení učitele naší jedinou pomocí a nadějí. Ale současně - jen milostí gurua můžeme rozpoznat pravého učitele uvnitř a odevzdat se jeho svatým nohám.

Pravý žák si musí být vždy plně vědom skutečnosti, že jeho nejvyšší duchovní štěstí není nic jiného, než milosrdný dar od Absolutního Pána, a nikoli otázka práva, kte­rého se nám má dostat nebo které si máme vydobýt. Svou přirozeností jsme vybaveni pouze k tomu, abychom byli pravými příjemci Boží milosti. V této souvislosti bychom měli jasně pochopit, že individuální duše nemůže být nikdy svou podstatou rovna Absolutní Osobě. Dokonce ani ve svém osvobozeném, neboli plně uvědomělém stavu, nemůže individuální duše dosáhnout rovnosti s Božstvím. K této nesprávné představě jednoty došlo tím, že Absolutní Osobnost byla z netečnosti neodlišována od zářícího světelného okruhu, který obklopuje Její věčný duchovní příbytek plný blaženosti. Ve skutečnosti je individuální duše svou podstatou pouhým zlomkem specifické síly Nejvyššího Pána a její hodnota je na středním stupni. Jako taková je schopna být konvertována na jednu nebo druhou stranu. Od Absolutní Entity se liší kvalitativně i kvantitativně, a je bytostí zcela závislou na Absolutním. Jinými slovy, Absolutní Pán Krišna je vládcem a individuální džíva - duše, je Jeho přirozeným podřízeným služebníkem.

Tento vztah je pro džívu trvalý a skutečně blahodárný. Obava z otroctví zde nepřichází v úvahu, kvůli její svobodné volbě a nesmírnému pozitivnímu zisku. Svoboda a individualita džívy jsou odevzdáním se absolutnímu dobru nejen nedotčeny, ale teprve u Něho Samotného skutečně prospívají. Individuální svoboda a zájem jsou nedílnou částí těch, kteří se nacházejí v doméně Absolutního, kde jsou skutečně doma, tak jako ryba ve vodě anebo zvíře ve zdravém prostředí. Svoboda, rovněž jako ostatní vlastnosti Nejvyšší Osobnosti jsou neomezené a transcendentální, a tudíž pouhou svou částečnou funkcí dokáží harmonizovat všechny příbuzné entity.

Šrí guru
není zcela stejný jako Sám Nejvyšší Pán, avšak plně představuje podstatu úplné energie a ztělesňuje nejúplnější a prvotřídní službu a přízeň Pána. Jelikož je nejpovolanějším služebníkem Pána, je Pánem pověřen, aby všechny svedené duše znovu přivedl k jejich nejvyššímu zájmu. A tak guru je božským poslem nesmrtelné naděje a radosti v tomto dočasném a nešťastném světě. Jeho příchod je pro trpící bytosti tou nejpříznivější a nejšťastnější událostí a lze ho přirovnat k východu jitřenky, která může vést poutníky ztracené v poušti. Něžný dotyk milostivé ruky Šrí gurua může setřít proudy slz ze všech plačících očí. Vlastenec nebo lidumil svou zoufalou a marnou snahou zmírnit hluboce zakořeněnou bolest trpící duše její problém ještě zhoršuje, podobně jako když se neznalý lékař usilovně snaží pečovat o nešťastného pacienta. Ó dni, kdy si tato ubohá duše uvědomí bezpříčinnou milost Šrí gurudévy.
- Tato esej byla původně publikována v roce 1934, v časopise The Harmonist.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s