Všechna  sláva  Šrí  Guruovi  a  Šrí  Gaurangovi

Útěcha domova - Úvod do vnitřního naplnění a jeho uskutečnění (6)

18. března 2011 v 10:25 | Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév–Gósvámí |  Útěcha domova

Odevzdání se Šrí Guruovi

Dokonce i velcí učenci jsou zmatení, když mají porozumět tomu, co je dobré a co zlé, co přijmout a co zamítnout (kim karmma kim akarmmeti kavayo'py atra mohitah). Dokonce i velcí učenci chybují ve snaze pochopit svou duchovní potřebu. Tento hmotný svět je džunglí zmatku, kde duše procházela mnoha druhy různých těl s různými druhy vědomí. V Manuově zákoníku se praví:

jalaja nava laksani
sthavara laksa vimsatih
krmayo rudra-sankhyakah
paksinam dasa laksnanam
trimsal laksani pasavah
catur laksani manusah

Existuje 900 000 druhů vodních živočichů, 2 000 000 druhů stromů a rostlin, 1 100 000 druhů hmyzu a plazů, 1 000 000 druhů ptáků, 3 000 000 druhů čtyřnohých zvířat a 400 000 druhů lidských ras. Manu říká, že stromy jsou ve velmi beznadějné pozici díky jejich vlastní karmmě. Jejich pocity bolesti a radosti se podobají našim; jejich duše nejsou nižšího řádu. Přesto se nacházejí v těchto žalostných podmínkách kvůli své karmmě. Za to nemohou vinit nikoho jiného než sebe. To se děje v tomto vnějším světě.

Žijeme v prostředí, které je zamořené vážnou miskoncepcí, nesprávným pochopením, vedením a chováním. Jak se můžeme ujistit, co je dobré a co zlé, o co bychom se měli ucházet a co bychom měli zamítnout? Nesčetně mnoho alternativ se tlačí v davu, přicházejí nás ovlivnit. Jelikož je tato oblast pokryta iluzí, ovlivněna nesprávným pochopením a je naplněna takovouto rozmanitostí, jak můžeme doufat, že poznáme nekonečný duchovní svět Vaikunthy? S jakým postojem bychom se měli obrátit na tuto říši, která je transcendentální, existující mimo říši smyslů a mysli (adhoksaja)?

Musíme přijmout jakýkoliv způsob a společnost, jenž nám umožní získat vstup do této říše. Měli bychom se snažit alespoň o nejmenší spojení s tímto dokonalým cílem našeho vnitřního snažení. Jsme bezmocní; nemáme naději uprostřed zklamání. Jsme v krajním nebezpečí. Spoléháme na naši svobodnou vůli, na vlastní schopnost výběru našeho vlastního dobra, avšak to nám nepomůže. V jakém jsme to jen nebezpečí! Všude kolem nás jsou svědectví o tomto nebezpečí. Jak důležitý je pravý guru, který nás může dovést k našemu skutečnému dobru!

Jsme uprostřed různých nátlaků, které nás táhnou, přitahují nás různými směry, proto je pro nás všechny správné vedení nejcennější a nejdůležitější věcí. Když přijmeme vedení kdekoliv a od kohokoliv, budeme svedeni, proto musíme být opatrní, abychom získali správné vedení. V Bhagavad-gítě nám Krišna radí:

tad viddhi pranipatena
pariprasnena sevaya
upadeksyanti te jnanam
jnaninas tattva-darsinah
(Bg. 4.34)

"Abys porozuměl transcendentálnímu poznání, musíš se obrátit na seberealizovanou duši, přijmout ji za svého duchovního mistra a získat od ní zasvěcení. Pokorně se dotazuj a poskytuj jí službu. Seberealizovaná duše ti může předat poznání, neboť jíž uzřela pravdu."

Zde nám Krišna vysvětlil, jak můžeme pochopit co je co, z bona fide zdroje. Standart měření pravdy anebo nepravdy nesmí přicházet z této znečištěné, zranitelné sféry, ale ze skutečné sféry. A abychom to mohli zrealizovat, musíme vlastnit tyto tři kvalifikace: pranipát, pariprasna, a séva. Pranipát znamená, že se musíme tomuto poznání odevzdat, poněvadž to není obyčejný druh poznání, které jako subjekt můžeme udělat naším objektem; je nadsubjektivní. Subjekty můžeme být v tomto světském světě, avšak ve sféře nadsvětského poznání se staneme objekty.

Pranipát
znamená, že člověk přichází k duchovnímu mistrovi se slovy: "Skončil jsem se zkušeností z tohoto vnějšího světa; nic mě v této sféře nepřitahuje. Nyní se výlučně odevzdávám na váš oltář. Chci získat vaši milost." S touto náladou bychom měli přistoupit k tomuto vyššímu poznání.

Pariprasna
znamená čestné, upřímné dotazování se. Nesmíme se dotazovat s tendencí diskutovat, či v náladě argumentace, spíše bychom měli všechno naše úsilí zaměřit pozitivním směrem, abychom pochopili pravdu, bez pochyb a podezření. S plnou pozorností bychom se měli snažit porozumět této pravdě, neboť ona přichází z vyšší úrovně reality, o které nic nevíme.

A konečně je tu sévaja, neboli služba. To je nejdůležitější věc. Snažíme se získat toto poznání ne proto, abychom mohli získat pomoc od této sféry, ne proto, abychom využili této zkušenosti pro život zde; spíše se zavazujeme této sféře sloužit. Pouze s tímto postojem se můžeme obrátit na tuto sféru poznání. Měli bychom tomuto vyššímu poznání sloužit, a ne chtít, aby ono sloužilo nám. Jinak nám nebude dovoleno do této sféry vstoupit. Absolutní poznání nepřijde sloužit této nižší sféře. My se musíme odevzdat Jemu, aby nás mohl použít, ne že se budeme snažit my použít Jeho ve svém vlastním sobeckém plánu, pro uspokojení našeho nižšího úmyslu.

S náladou služby bychom se měli odevzdat Jemu, ne že On se odevzdá pro náš nižší zvířecí úmysl. Čili, s tímto postojem bychom měli hledat sféru skutečného poznání a obdržet standardní pochopení. Poté můžeme poznat co je co a získat správnou představu o našem prostředí.

To je Védská kultura. Absolutní poznání bylo vždy zprostředkováno tímto procesem, nikdy ne intelektuálním přístupem. Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta používal příklad včely: Na uzavřenou sklenici s medem se posadí včela. Snaží se ochutnat med tím, že olizuje sklenici. Ale tak jako včela nemůže ochutnat med tím, že olizuje vnější stranu sklenice, tak intelekt nemůže proniknout do světa ducha. Můžeme si myslet, že jsme toho dosáhli, avšak to není možné: existuje zde bariéra, stejně jako to sklo. To, čeho dosáhneme pomocí intelektu, není skutečným poznáním, vyšším poznáním. Pouze skrze víru, upřímnost a odevzdání můžeme vstoupit do této vyšší říše a stát se jejími členy. Vstoupit do vyšší sféry můžeme pouze když nám bude uděleno vízum a přijmou nás. Poté můžeme vstoupit do této země božského života.

Uchazeč musí mít tedy tyto tři kvalifikace předtím, než přistoupí k pravdě, která je vyšší sférou absolutní reality. K absolutní pravdě může přistoupit jen s postojem pokory, upřímnosti a odevzdání. Podobné prohlášení najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu a Védách. V Upanišádách je řečeno: tad vijnanartham sa gurum evabhigacchet samit panih srotriyam brahma nistham: "Obrať se na duchovního mistra. Nepřistupuj k němu váhavě nebo nahodile, ale s čistým a dychtivým srdcem."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny články zveřejněné od založení blogu jsou k nalezení v Archivu článků. Stačí kliknout na odkaz a můžete jimi libovolně procházet. V aktuálních článcích je uvedeno pouze posledních dvacet příspěvků.

s